Když se dnes podíváte na úroveň školství, můžete mít pocit, že ten systém selhává. Omyl. Státní školství funguje naprosto dokonale.
V minulém díle jsme si rozebrali, jak funguje vysoká politika. Že to není souboj idejí, ale cynická marketingová hra, ve které se mocní loutkovodiči v pozadí (vybavení nekonečnými rozpočty a Big Data) chechtají, zatímco si plebs u uren myslí, že něco mění. Zásadní otázka ale zůstala viset ve vzduchu: Jak je možné, že na tuhle lacinou hru miliony dospělých, svéprávných lidí každé čtyři roky znovu a znovu skočí?
Odpověď je děsivě prostá.
Stát, ten obrovský byrokratický moloch, by nepřežil ani týden, kdyby jeho obyvatelé skutečně kriticky mysleli.
Proto si zavedl instituci, která má za úkol to kritické myšlení zlikvidovat hned v zárodku.
Říká se jí povinná školní docházka.
Když se dnes podíváte na úroveň školství, můžete mít pocit, že ten systém selhává.
Omyl.
Státní školství funguje naprosto dokonale.
Jeho primárním cílem totiž nikdy nebylo vychovat svobodné, inovativní a nezávislé jedince.
Jeho cílem, už od dob Marie Terezie a pruského vojenského drilu, je vyrobit standardizovaného, poslušného plátce daní, který nepřekáží v provozu.
A jak přesně z něj dělá ideálního voliče?
1. Poslušnost k autoritě místo kritického myšlení
Celý školní matrix je postaven na jednom základním dogmatu: Pravdu má ten, kdo stojí vpředu u tabule.
Dítě rychle pochopí, že zpochybňovat pančelku se nevyplácí.
Diskuze je nežádoucí, argumentace je drzá.
Jsi tu od toho, abys seděl, mlčel a zapisoval si to, co ti autorita diktuje.
Tento mentální vzorec se do mozku vypaluje devět a více let.
A výsledek?
Dospělý ovčan, který tento model plynule přenese do reality.
Učitelku s ukazovátkem jen vymění za moderátora v televizi, vládního "experta" na pandemie nebo za moudře se tvářícího prezidenta.
Mozek je zformátován tak, aby automaticky přijal informaci od osoby s "oficiálním statusem" jako nevyvratitelný fakt.
Kdyby ovčané neměli tento dril, nikdy by nemohla fungovat vládní propaganda ani PR kampaně.
2. Standardizace mysli a příprava na Big Data
Všimli jste si, jak moc dnešní volby připomínají školní test? Není to náhoda.
Systém známkování a testů (zejména těch standardizovaných typu A/B/C/D) učí mozek hledat jednu jedinou, ministerstvem schválenou odpověď.
Život přece není složitý komplex nuancí a kompromisů, život je test s jasně zakřížkovatelnou volbou!
Člověk je od dětství trénován na binární vidění světa.
A to je přesně ten materiál, který potřebují architekti politických "Big Data" kampaní.
Kognitivně zploštěný volič se dá nádherně rozdělit do škatulek.
Zeman vs. Drahoš.
Pavel vs. Babiš.
Očkovaní vs. neočkovaní.
Politický marketing už jen vyhodí dvě absurdní extrémní varianty a ví, že zformátovaný ovčan poslušně zaškrtne jednu z nich, protože je zvyklý, že z testu se přece nedá odejít bez vyplnění kolonky.
3. Strach z vybočení a syndrom "propadlého hlasu"
Co se stane ve škole, když to uděláte po svém?
Dostanete kouli. Nebo poznámku. Jste veřejně dehonestováni před tabulí.
Školství brutálně trestá omyly a nestandardní řešení.
Vypěstuje ve vás panický strach z toho, že uděláte chybu a "propadnete".
Přetočme čas o deset let dopředu.
Stojíte před volební urnou.
Racionálně víte, že velkým stranám jde jen o koryta a že byste to nejradši hodili nějaké okrajové partě, která dává aspoň trochu smysl.
Ale v hlavě se vám ozve ten starý školní strach: "Co když můj hlas propadne?!"
Strach z toho, že se zachováte nestandardně a nevyberete "menší zlo", vás donutí znovu podpořit ty, kteří vás celou dobu odírají.
A co víc – bojíte se vůbec k volbám nejít, protože co by tomu řekli kolegové v práci?
Být nevolič je přece v téhle společnosti něco jako mít pětku z chování.
Jste asociál, co vybočuje z řady.
4. Inplantace mýtu posvátné "Občanské povinnosti"
Aby to celé zaklaplo, je potřeba tomu dát ideologický nátěr.
V hodinách občanské nauky se do dětí hustí, že volit je svatá povinnost.
Že to je vrchol demokracie, za který naši předkové krváceli.
Vyprávějí jim dojemné báchorky o tom, jak každý hlas může změnit svět.
Zcela záměrně se jim zamlčuje ten drobný detail, že volby v současném korporátně-státním fašismu jsou jen mechanismem, kterým si oligarchie legitimizuje svou moc nad našimi peněženkami a životy.
Škola vám nikdy neřekne: "Pokud zjistíš, že ti systém nabízí jen výběr mezi třemi zloději a jedním idiotem, máš svaté právo tu hru odmítnout."
Ne. Škola vám vštípí pocit viny. Pokud nepůjdeš volit, nemáš právo si stěžovat!
Tím je dílo dokonáno.
Hardware je připraven, operační systém nahrán.
V dospělosti už stačí, aby miliardáři najali šikovnou PR agenturu, zaplatili pár billboardů s líbivým heslem a zformátované stádo poslušně dokráčí k uren a odevzdá jim klíče od státní kasy.
V příštím díle se podíváme na to, jak to dopadne, když se tento pečlivě zformátovaný ovčan střetne s realitou dospělácké politiky a jak přesně na něj fungují moderní politické projekty typu Motoristé nebo prezident na klíč.
Q.S.
Přece jen bych si i při vlastním kritickém pohledu na současný školský systém dovolil nesouhlasit s některými závěry, které autor článku předkládá.
Pochopitelně v duchu konstruktivní kritiky, jelikož s texty, se kterými zásadně nesouhlasím, nebo je považuji za lacinou propagandu a nebo prostě za jen za hloupé, bych si neodvažoval návštěvníky webu obtěžovat...
Oddělil bych zrno od plev, tedy v samotném školním systému - tedy to, co dětem vymývá hlavy a zcela určitým způsobem je programuje, od toho, co je naprosto nezbytné k životu a konstruktivnímu zapojení do společnosti.
Takže matematika, biologie, fyzika, chemie, dějepis a samozřejmě výuka jazyka a to zejména rodného jazyka - českého jazyka a také tělesná výchova - to je podle mě naprostý základ, alfa a omega školní výuky, zejména na základním stupni škol.
Tam prostě nelze celou věc redukovat na nějakou diskuzi mezi učitelem a žáky, tam není k diskuzím prostor pokud jde o obsah.
Diskutovat je možno o formě, která udrží pozornost, dobře se vstřebává a je zábavná.
Nikoli zábavná, že si každý hraje, ale kde učení přináší zábavu a radost.
V tomto asi nic nového už do škol odnikud nepřijde, vše je známé, vše je odzkoušené, jde o to držet se metod a přístupů, které fungují a umožňují dětem se vzdělávat, těm, které to chtějí neházet klacky pod nohy a těm, které to nechtějí nedělat ze života peklo nesmyslným drilem...
Jiná věc je pochopitelně ideologie, která se do výuky vrátila za přispění standardů EU.
Což jsou všechny ty balastní nesmysly o genderu, inkluzi, ideologickém enviromentálním fanatismu, který vede k tomu, že místo papírů se nám po polích budou válet tuny betonu a odpadu z fotovoltaických panelů, zatímco si budeme plácat po rameni, že jsme recyklovali víčko od minerálky a brzy nebudeme mít ani na to, abychom si minerálku koupili.
Mimochodem zrušení zvláštních škol, které byly schopny se na úrovni věnovat dětem, které mají nějakou formu snížené schopnosti přijímat informace a zvládat běžnou výuku, to považuji za naprostý zločin.
Jak vůči těm, které potřebují zvláštní přístup, tak vůči těm, které byly uvrženy do inkluzivního vzdělávání.
Považovat existenci různě se vyvíjejících dětí s různými potřebami pozornosti za diskriminaci, to se zrodilo dílem v hlavách ideologicky zpitomělých, dílem zlých a nechápajících potřeby dětí obecně.
Případně je to záměr na snížení vzdělanosti a duševních schopností populace... toť otázka, kdo a proč by si přál mít z lidí naformátované stádo, zprůměrované, šedou poslušnou hmotu schopnou jen obsluhovat linku a klávesnici...
Jelikož bohatí lidé si pro své děti volí soukromé školy a elitní vzdělání, které je pro ně dosažitelné...
Je tedy cílem privilegovaná dědičná kasta s výbavou ovládat a řídit tu neprivilegovanou většinu?
Tak nějak to totiž při důkladnějším pohledu na "reformy" školství vypadá...
Ano, ani školy nejsou dokonalé, nebyly nikdy, jsou výtvorem lidí.
Přesto mohly a mohou plnit své poslaní - pomáhat na cestě k životnímu uplatnění mladým lidem, dalším generacím schopných kriticky myslet, vládnout technickými znalostmi i vědomostmi jazykovými a filozofickými tak, aby se společnost nezacyklila v horizontálním pohybu, kde o vertikále rozhodují peníze a dědičná privilegia.
To je opravdu špatně.
Ale jak to udělat, když žijeme v systému, který má téměř vše nastavené takto - v linii ideologie - nová dogmata.
Změnit špatný systém, pochopit, že cesta po níž nás vodí falešní pastýři vede ke zkáze a nenásledovat je.
Kdo tohle nechápe a nebude podle toho jednat i prakticky, ten brzy zapláče.
Ať už jako jednotlivec, ale ve svém důsledku i jako národ a civilizace.