Koruna života

Jedním z nejškodlivějších omylů je neschopnost rozlišit mezi darem věčného života a odměnami slíbenými věrným. Někteří lidé si začínají myslet, že musí být "dostatečně dobří", aby se dostali do nebe. Jiní předpokládají, že poslušnost, vytrvalost a služba již nemají žádný význam. Starověký text opravuje obě tyto chyby. Věčný život si nelze zasloužit. 

"Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to ne z vás samých; je to Boží dar, ne ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit" - Efezským 2:8–9

To je důležité, protože lidské srdce má přirozenou tendenci vnášet do záchrany vlastní zásluhy. 

Chceme k němu něčím přispět, abychom se mohli cítit v bezpečí... 

Milost však nenechává žádný prostor pro pýchu. 

Dobré skutky mají velký význam, ale nejsou základem záchrany. 

Jsou jejím plodem. 

Dobré skutky nejsou základem, na kterém jsou lidé spaseni, ale důkazem a projevem nového života, který jim Bůh dal...

Starověký text však také sděluje, že duchovně živí budou odměněni. 

A právě zde přicházejí na řadu koruny. 

Tyto koruny nejsou platbou za to, že si zasloužíme nebe. 

Jsou to odměny za věrnost. 

"Všichni se totiž musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý dostal odplatu za to, co činil v těle, ať už dobré, nebo zlé" - 2. Korinskýmm 5:10. 

Tento soud není o tom, zda je člověk odsouzen, protože "nyní již není žádné odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši" - Římanům 8:1. 

Koruna života je jedním z nejjasnějších příkladů. 

"Blahoslavený ten, kdo snáší zkoušky, neboť když obstojí v zkoušce, obdrží korunu života, kterou Bůh slíbil těm, kdo ho milují" - Jakub 1:12. 

Pán dává podobný slib trpící církvi ve Smyrně: "Buď věrný až do smrti, a dám ti korunu života" - Zjevení 2:10. 

Koruna života je tedy spojena s vytrvalostí v zkouškách, pokušeních, pronásledování a utrpení. 

Není to cena za věčný život. 

Je to odměna slíbená těm, kteří pokračují v lásce k Pánu, i když se věrnost nevyplácí.

S tímto bodem je třeba zacházet opatrně. 

Vytrvalost odhaluje realitu živé víry. 

Vytrvalost neznamená, že spasení nakonec spočívá na lidských schopnostech, ale že Boží zachovávající milost se projevuje tím, jak se člověk "drží" Boha uprostřed zkoušek. 

Jinými slovy, koruna nenahrazuje milost. 

Ukazuje, co milost přinesla.

Druhou často diskutovanou korunou je koruna neporušitelná. 

"Každý, kdo soutěží, ve všem se ovládá. Dělají to, aby získali korunu porušitelnou, my však korunu neporušitelnou" 1. Korintskýmm 9:25. 

Ve starověkých hrách sportovci tvrdě trénovali pro vítězný věnec, který ale rychle vadne. 

Text říká, že věrní žijí pro odměnu, která neuvadne. 

Tato koruna hovoří o sebeovládání, duchovní disciplíně a odmítání nechat rozumové věci, aby převládaly. 

Co řídí naše touhy? 

Čemu dovolujeme, aby ovládalo naši pozornost, čas, tělo a city? 

Zachráněný člověk si nezasluhuje nebe disciplínou, ale věrný služebník usiluje, protože Pán je toho hoden.

Třetí je koruna radosti, někdy nazývaná koruna toho, kdo získává duše. 

"Kdo je totiž naší nadějí, radostí a korunou chlouby před naším Pánem Ježíšem při jeho příchodu? Nejste to vy? Vy jste přece naše sláva a radost!" - 1. Tesalonickým 2:19–20. 

Tato koruna souvisí s potřebnou službou, učednictvím a radostí z toho, že vidíme ostatní nalézat cestu k Bohu. 

Komu pomáháme? 

Čtvrtou je koruna spravedlnosti. 

"Mně je připravena koruna spravedlnosti, kterou mi v ten den dá Pán, spravedlivý soudce, a to nejen mně, ale všem, kdo milovali jeho příchod" - 2. Timoteovi 4:8. 

Tato koruna není zásluhou vlastní spravedlnosti. 

Je to spíše odměna spojená s věrnou vytrvalostí a touhou po příchodu Pravdy. 

Koruna spravedlnosti proto odhaluje orientaci srdce. 

Milujeme tento současný věk více než Pravdu? 

Budujeme své životy, jako by Její vláda byla skutečná?

Pátou je koruna slávy. 

"Když se pak ukáže nejvyšší pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy" - 1. Petrův 5:4. 

Bezprostřední kontext se týká vedení z vlastní vůle, ne z chamtivosti. 

S horlivostí, ne s vládychtivostí.

Jako příklad pro "stádo".... 

Tato koruna připomíná učitelům, rodičům, mentorům a duchovním vůdcům, že Bůh vidí skryté pastýřství. 

Věrná služba není okázalá. 

Zahrnuje slzy, napomínání, trpělivost, nepochopenou práci a tichou oběť. 

V textu se vyskytuje i širší obraz koruny, který nás udržuje v pokoře. 

Zjevení ukazuje dvacet čtyři starců, jak kladou své koruny před Boží trůn a říkají: 

""Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest" - Zjevení 4:10–11. 

Tato scéna nás učí o správném konci veškeré odměny. 

Koruny nejsou trofeje pro vlastní pýchu. 

Stávají se nástroji uctívání. 

Cokoli v nás Pán odměňuje, bylo nejprve v nás vytvořeno Jeho milostí. 

Zachránění se neprocházejí věčností a nevystavují na odiv své úspěchy. 

Klaní se...

Text také rozlišuje mezi vítěznou korunou a královskou korunou. 

Nový zákon často používá pro věrné obraz vítězného věnce, zatímco Zjevení používá obraz královské koruny pro nejvyšší autoritu, zejména když popisuje Boha jako Krále králů - Zjevení 19:12–16. 

Věrní dostávají koruny jako poctění služebníci... 

Syn nosí diadémy jako svrchovaný Pán.

Musíme tedy jasně vyslovit obě pravdy. 

Věčný život je dar od Boha. 

Koruny jsou odměnou za věrnou vytrvalost, disciplinovanou poslušnost, plodnou službu, lásku k Pravdě a pokorné službě. 

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil" -  Efezským 2:10

Toto rozlišení také zpochybňuje současné kulturní narativy. 

Naše doba často říká, že identita je vlastní zásluhou, odměna je vlastní nárokem a pravda je vlastní definicí. 

Text říká, že život je dar, věrnost je zkoušena, motivy jsou prověřovány a Pán je konečným Soudcem. 

To zní pro moderní uši přísně, ale ve skutečnosti je to osvobozující. 

Nemusíme si vytvářet vlastní hodnotu.

Nemusíme předvádět výkon pro potlesk. 

Sloužíme před Pánem. 

Nemusíme zoufat, když věrnost není vidět. 

"Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha..."  - 1. Korintským 4:5

Otázkou tedy není, zda můžeme udělat dost pro to, abychom vešli do nebe. 

Hlubší otázkou je: 

Když jsme zdarma obdrželi věčný život, jak nyní budeme žít před Tím, který nás miloval a dal nám sám sebe? 

Snášíme zkoušky s láskou? 

Pomáháme druhým pevně stát v Pravdě? 

Dostáváme věčný život jako dar a jednoho dne možná dostaneme koruny, jen abychom je položili zpět k Jeho nohám.

Zig Fowler