Kupodivu nikdo nenazývá "paranoidní konspirací", když..."

Opravdu má být svět vybombardován do základů, aby konečně nastal ráj na zemi? Musí zahynout co nejvíce nevinných, aby se urychlil příchod mesiáše a ta hrstka přeživších, prý vyvolených, byla spasena ve své "zemi zaslíbené"? Kdyby tyto religiózní fantasmagorie nestály v základech jistého státu, záměrně vpasovaného do nestabilního regionu, trvale obydleného arabskou populací, dalo by se to považovat za jakési obskurní sektářství. Jelikož však jde o oficiální doktrínu militantního a vojensky silného státu s vlivnou lobby v západním světě, je tento útvar s nevyjasněnými hranicemi a nadmíru agresivním vystupováním proti vší logice a v rozporu se všemi deklarovanými hodnotami považován za našeho spojence.

Je to zvláštní. 

Ve "veřejném prostoru" se obecně deklaruje, že moderní, racionálně uvažující člověk nesmí v době plné dezinformací důvěřovat ničemu, co není založeno na "tvrdých faktech", nemá podléhat pseudonáboženským bludům, věřit dezinformacím a odmítat vše, co nemá takříkajíc oporu v "realitě". 

Kupodivu nikdo nenazývá "paranoidní konspirací", když se podporuje uměle vytvořený stát, jehož samotná existence je postavena na tisíce let starých (nepochopených) náboženských textech, vědecky nedoložených mýtech a pověstech. 

Vlivný představitel náboženské obce žádá v rozhovoru loutku, připravenou na funkci příštího "premiéra" tohoto státu, aby urychlil příchod Mesiáše, jemuž má podle onoho duchovního učení předcházet rozpoutání války, doslova "poslední bitvy" se spoustou mrtvých, bídou, bolestí a utrpením. 

Budoucí předseda vlády na to odvětí, že pro to dělá všechno.

Každodenní politika jeho země se stupňováním agrese, genocidy obyvatel a vyvoláváním válek mu dává za pravdu. 

Nikde v médiích, ani ve vyjádřeních světových politiků neslyšíme nic o nepřijatelném náboženském fanatismu, proti němuž je nutné razantně vystoupit. 

Naopak, záměr rozpoutat válečné peklo na Blízkém východě, je finančně i vojensky sborově podporován západními politiky i největší zámořskou velmocí. 

Národy, označené za "nepřátelské" zahrne americký lokaj (a zároveň bezedný sponzor) poslušně, jednu za druhou, do svých plánů "války proti terorismu".

Moderní "prozápadní" společnost deklaruje jako své zásadní hodnoty lidská práva, nedotknutelnost lidského života, svobodu projevu a vyznání, suverenitu, tolerantní přístup k menšinám, právo na spravedlivý proces či důstojné podmínky pro život. 

A přesto se téměř jednohlasně staví za režim, který s nebývalou brutalitou likviduje obyvatelstvo i jeho obydlí, neustále útočí na své sousedy a jeho infrastrukturu, bezohledně zabírá území, jež mu nenáleží a zároveň odmítá jakoukoli odpovědnost i součinnost s mezinárodními trestními soudy. 

Jakýkoli jiný stát a jeho představitelé by se za zlomek stejných prohřešků dávno stal terčem kampaní za dodržování lidských práv, ne-li mohutných vojenských zásahů, jak tomu bylo již vícekrát v (nejen) nedávné minulosti. 

Státu Izrael jsou naopak za jeho zločiny vyjadřovány horlivé projevy sympatie a oddanosti, hraničící až s hysterií.

Jen šéfka evropské diplomacie špitne, že "existují jisté náznaky, že Izrael porušuje své závazky v oblasti lidských práv". 

To je odvaha! 

Jen si proboha nepodráždit jediného blízkovýchodních spojence, který nám ještě zbyl, když ti ostatní nás mají za poskoka největšího parchanta v regionu. 

Masové vyvražďování, etnické čistky, střílení lidí ve frontě na jídlo, bombardování nemocnic, odříznutí obyvatel od vody, elektřiny a dodávek humanitární pomoci, demolice celých sídlišť i desetitisíce mrtvých během pár měsíců jsou pořád v toleranci, ale... nemuseli byste to dělat tak často a tak hlasitě, hoši! 

Samozřejmě chápeme, že eliminací všeho živého ve vašem okolí bojujete o vlastní existenci, ale varujeme vás: 

Jakmile to přesáhne určitou míru, budeme muset vydat ostrou rezoluci!

Tomu se snad ani nedá říkat pokrytectví. 

Jde o pusté řiťolezectví ze strachu, že na někoho vytáhnou kartu "antisemitismu", pokud nebudou Izrael povinně milovat, i když s ním jejich země nemají hodnotově, politicky, duchovně a většinou ani historicky nic společného. 

Mezi evropské prozápadní hodnoty by bylo nutné přihodit třeba bombardování nemocnic, střílení do davu hladovějících, demolice lidských obydlí při přejíždění aktivistů buldozery, aby nám to společně ladilo. 

Kdyby se kterákoliv ze sousedních zemí západního světa projevovala se stejnou brutalitou jako tato "výspa demokracie na Blízkém východě", od prvního okamžiku by na ni sršely sankce a posléze i bomby "ryze humanitárního charakteru". 

Když byla v roce 1999 bombardována Jugoslávie, argumentovalo se tím, že státní suverenita musí ustoupit do pozadí, pokud jsou potlačována lidská práva menšin onoho státu. 

U Izraele tato zásadová politika v žádném případě neplatí a veškeré rezoluce OSN a komisí pro lidská práva jsou automaticky vetovány a soudní tribunály okázale ignorovány.

V myslích loutek světové politiky i jejich presstitutů nepředstavuje dvojí i trojí metr naprosto žádný problém. 

I když v poslední době to celkem dá fušku. 

Je nutné zůstávat neustále ve střehu a pečlivě rozlišovat, které velmoci máme aplaudovat za "chirurgické" zabíjení obyvatel a kterou za to samé tvrdě odsoudit. 

Situace se navíc každým dnem mění takovou rychlostí, že všem protřelým "expertům" z mainstreamu mrzne jejich sebejistý ksicht na obličeji: mají Trumpa nesnášet, nebo jej naopak oslavovat za útok na Írán, či jej zase další den zkritizovat, že íránský jaderný program zcela nezničil? 

Jeden den je válka na objednávku Izraele "existenční bitva", druhý den je z ní totální fraška.

Se správnými ideologickými brýlemi pak najdete diametrální rozdíly mezi agresivní speciální vojenskou operací Putinova totalitního režimu a obrannou vojenskou operací demokratického židovského státu. 

Že lze tvrdě odsuzovat vpád vojsk do jedné země a litovat tamní mrtvé civilisty, a zároveň oslavovat jinou brutální invazi o pár tisíc kilometrů dále a nevšímat si genocidy jeho obyvatel, to je specialita našich hodnotových politiků, novinářů a jim spřízněných aktivistů v pozicích morálních majáků. 

Nevinní lidé umírají v obou konfliktech, ti pod knutou Izraelců jsou pro někoho "mimo rozlišovací schopnost". 

Pokud se čirou náhodou v jejich dohledu zjeví obrázky plačících dětí a vysídlených rodin z Gazy nebo Západního břehu, instinktivní reakcí těchto pokrytců je rychle odvrátit zrak.

Rusko je agresor, Izrael je mírotvůrce

Jak se vlastně náš spojenec z Blízkého východu staví k válce na Ukrajině? 

Na jaké straně stojí Izrael? 

Snad také v souladu s českými politiky odsuzuje ruskou agresi, nebo snad ne? 

O skutečném pohledu izraelského režimu na rusko-ukrajinský konflikt se můžeme přesvědčit po přečtení rozhovoru s jedním z hlavním ideologů izraelské pravice (a tedy Netanjahuovy vládnoucí kliky) Efraimem Inbarem, který vyšel předloni v Lidových novinách (celý článek k nahlédnutí zde). 

Co nám tedy povídá jeden z mluvčích sionistického režimu:

"Musíme být realisté. Pro nás je Rusko v přeneseném smyslu sousedem. Kromě toho si myslím, že prezident Zelenskyj Ukrajinu ničí. Přece si nikdo nemůže myslet, že Rusové z Krymu odejdou. Neodejdou. A to je realita, již by mělo ukrajinské vedení včetně prezidenta pochopit a podle toho začít jednat. Rusko si prostě vyhodnotilo, že jeho zájmy byly v ohrožení, a rozhodlo se vytvořit si na východě Ukrajiny svou nárazníkovou zónu. Potřebuje ji, tak jako Izraeli slouží za nárazníkovou zónu proti regionálním hrozbám Jordánsko."

Tak vida. 

To musí být pro milovníky Izraele, kteří zároveň mávají modrožlutou vlajkou, docela šok. 

Ruský a izraelský postup je vlastně v souladu a má podobný cíl. 

V tom případě bychom měli volat po sankcích vůči židovskému státu, vydat zatykač na jeho nejvyšší představitele (už se vlastně stalo, ale mají na to osvědčenou obranu), založit sbírku na drony a začít dodávat zbraně do Palestiny?

Rozhovor s "bezpečnostním expertem", plný arogance a povýšenectví, jak se na panskou rasu sluší, vyšel v tisku shodou okolností přesně v sobotu 7. října 2023, v den "nečekaného" útoku Hamásu na Izrael. 

Ve stejný den, kdy jsme si z úst "bezpečnostního experta" mohli přečíst výroky typu "Co nám mohou Palestinci udělat? Mají snad tanky? Mají letadla?", došlo k bezprecedentnímu napadení Izraele přes přísně střeženou a 24 hodin monitorovanou hranici s Pásmem Gazy, a to teroristy (údajně) z Hamásu v dodávkách, na traktorech, motocyklech a paraglidech. 

Za normálních okolností se k této hranici není možné ani přiblížit, aniž by to neregistrovala ochrana izraelských obranných složek. 

Teroristé však měli spoustu času, aby se k hranici pohodlně dopravili, nastražili výbušné systémy, odpálili hraniční ploty. 

Pak nerušeně vstoupili do Izraele, jako na výletě se promenádovali po izraelských silnicích a po vstupu do pohraničních měst začali plenit jejich obydlí, střílet a unášet místní obyvatele. 

Shodou zvláštních okolností dostala ve stejný den izraelská armáda pokyn stáhnout se od gazských hranic a nechala plných 12 hodin řádit ozbrojence na izraelském území. 

Nevyjasněné okolnosti útoků ze 7. října 2023 popisuje dokument Davida Sorensena Odhalení tajemství Izraele.

Je zcela vyloučeno, že by izraelská rozvědka, ani její bezpečnostní složky, o pohybu teroristů nevěděly. 

Dokonale vybavená armáda špehů, naváděčů dronů a operátorů monitoruje dění v Gaze a především na jejích hranicích v reálném čase, má pod kontrolou životy tamních obyvatel, o jejich pohybu a aktivitách ví vše do posledního detailu, během bombardování jsou schopni zaměřit jejich mobily a telefonovat speciálně vybraným lidem pokyny k evakuaci. 

Novináři působící v Gaze jsou pod totální kontrolou izraelské rozvědky, v říjnu 2023 však mohli v klidu "doprovázet" teroristy přes hlídanou hranici.

Pochopitelně nešlo o žádné "selhání", ale stejně jako v případě 11. září 2001 o událost, která "byla umožněna" či přímo zinscenována. 

Útok teroristů "z Hamasu" z 7. 10. 2023 splňuje všechny náležitosti takzvané operace pod falešnou vlajkou, jejímž cílem je získat záminku pro tvrdý zásah proti Palestincům. 

Cíl byl splněn. 

Rozhořčení z brutálních útoků, jejichž průběh si teroristé nerušeně natáčeli a vysílali (!) do světa způsobilo, že Izrael mohl rozpoutat dlouho plánovanou invazi do Gazy. 

Stejně jako v případě jiných false-flag událostí z posledních let nebylo dosud nic vyšetřeno a nikdo nebyl adekvátně potrestán. 

Po téměř dvou letech od bezprecedentního "selhání" byl ze své funkce odvolán jeden z šéfů tajných služeb, načež jsme se dověděli, že proces jeho odvolání zastavil izraelský Nejvyšší soud. 

Více než tisícovka mrtvých, několik stovek unesených obyvatel a poškození reputace obrany státu, není nic tak závažného, aby se kdokoli z odpovědných činitelů mohl obávat, že snad skončí na šibenici.

Cosi takového, jako operace pod falešnou vlajkou, jsou pro spoustu lidí cosi zcela nepochopitelného. 

Když se komukoliv snažíte vysvětlit, v čem tyto akce spočívají a seznámit je s příklady z nedávné historie, reakcí je většinou prudké odmítnutí. 

Nikdo si nechce připustit, že by nějaký stát či národ zinscenoval teroristický útok (či při něm dokonce obětoval vlastní občany) a zároveň po sobě zahladil stopy tak, aby indicie mířily na jiného viníka. 

Přitom operace pod falešnou vlajkou byly specialitou izraelského státu po celou dobu jeho trvání či dokonce ještě před jeho vznikem.

Ještě před 2. světovou válkou i během ní probíhaly na území Palestiny pod britskou mandátní správou teroristické útoky židovských vojenských brigád, jež měly vyvolat dojem, že jde akce Arabů a Brity postavit proti nim. 

Jedním z mnoha příkladů byl atentát na britského politika Lorda Moyna z listopadu 1944, spáchaný Židy z teroristických jednotek Lechi a Irgun. 

V červenci 1946 spáchal Irgun bombový útok na hotel Krále Davida, sídlo britské mandátní správy, při němž zahynula téměř stovka osob, mimo Britů, Arabů také Židé a osoby dalších národností. 

Jednotkám Irgunu se podařilo výbušniny do prostor hotelu pronést v přestrojení za Araby. 

Židovští teroristé byli také schopni usmrtit 270 vlastních lidí na palubě lodi Patria, plující v roce 1940 s židovskými uprchlíky z Evropy do Palestiny, aby zabránili Britům jejímu převozu do internačních táborů na Mauritiu. 

K činu se pachatelé doznali až po dvaceti letech.

Za Egypťany se vydávali izraelští agenti, když v roce 1954 útočili na americké a britské civilní objekty jako byly banky, kina, knihovny a informační centra v Káhiře. 

Vše vyšlo najevo poté, co v červenci t. r. předčasně vybuchla bomba v kapse jednomu z izraelských agentů. 

Tehdejší šéf izraelské armády (a později premiér) Moše Dajan osvětlil celý plán na zasedání generálního štábu: 

"Cílem bylo narušit odchod Britů ze Suezu akcemi, které vzbuzovaly zdání, že je provedli Egypťané, aby se vyvolalo napětí mezi Angličany a Egypťany."

Jedním z nejznámějších (tedy jak pro koho) útoků Izraele pod falešnou vlajkou, bylo napadení americké špionážní lodě USS Liberty z června 1967. 

V té době zrovna probíhala tzv. Šestidenní válka Izraele s Egyptem, Jordánském a Sýrií. 

Během útoku zahynulo 34 amerických vojáků a 171 bylo zraněno. 

Nešlo o záměnu, ani o "nedorozumění", jak často můžeme číst z oficiální propagandy. 

V přepisech hovorů izraelského letectva je zřejmé, že dobře věděli, na koho míří. 

I dokument BBC Dead in the Water přichází se závěrem, že "cílem bylo zinscenovat egyptský útok na americkou špionážní loď a dát tak Americe důvod k oficiálnímu vstupu do války s Egyptem".

Nehledejte pravdu, je to příliš antisemitské

Správně bych si teď měl dát práci a průběh všech událostí, spolu s odkazy na literaturu a četné internetové zdroje precizně a do detailů popsat. 

Myslím, že je to zcela zbytečné. 

Zkoumaví čtenáři si dokáží vše dohledat a ověřit sami. 

Kdo nechce znát pravdu, tomu nepomůže ani hromada zdrojů a doporučené četby, i kdyby jimi obsypal stovky článků na svém webu. 

Z vlastních zkušeností vím, že "zásadoví ignoranti" vám neuvěří, ani když jim pod nos předložíte ověřené kopie dokumentů ze státního archivu nebo je odkážete na dokumenty veřejnoprávní televize. 

Pokud předložená fakta odporují jejich dogmatům ze školské výchovy nebo zažitým "pravdám" mediální masírky, je zcela marné o čemkoli je přesvědčovat; takoví nemají o skutečné poznání zájem. 

V případě složitých dějin Izraele a Blízkého východu to platí asi tak stonásobně. 

Pokud se do nich ponoříte opravdu hluboko, máte jedinou jistotu: že vás z toho bude silně bolet hlava.

Zkoumání tématu je mimo to všechno ztíženo skutečností, že jakýkoli jiný úhel pohledu, než ten oficiální, izraelský, je nemilosrdně potírán. 

Kdokoli si dovolí kritizovat chování židovského státu vůči Palestincům i okolním zemím, je na něj okamžitě vytažena karta antisemitismu. 

Bez ohledu na to, že by se kdokoli neuctivě vyjádřil o Židech nebo zda vůbec padla zmínka o holocaustu, jakmile se začne mluvit o zločinech a terorismu Izraelců, v ten moment je kritika postavena na roveň neonacismu, popírání holocaustu a vytahují se paragrafy. 

Tak tomu bylo i v případě knihy palestinského lékaře působícího na Slovensku Nidala Saleha Proč se vraždí v Izraeli, která vyšla v roce 2002. 

Ukázkový příklad, jak reaguje systém při vydání podobné publikace, můžeme vidět na zprávě z tehdejšího tisku:

Článek z deníku Právo z 15. 10. 2002 označuje knihu, jejíhož autora pro jistotu neuvádí, "za dílo popírající holocaust a šířící antisemitismus ve stylu nacistického listu Stürmer". 

Publikace prý "opěvuje genocidu a šíří rasismus" a přidává hodnotově-udavačskou doušku: 

"To odporuje hodnotám Evropské unie, do níž chce Slovensko v roce 2004 vstoupit." 

Každý čtenář si může ověřit, že v knize se žádná genocida neopěvuje, ledaže by někdo popisovanou genocidu palestinského národa pochopil obráceně a opěvoval za ni Izrael. 

Co se holocaustu týče, v knize je toto slovo zmíněno přesně čtyřikrát, pokaždé v souvislosti s utrpením židovského národa za nacismu. 

Z toho je patrné, že obvinění z popírání holocaustu je v případě nepohodlných knih vždy použito stylem "automatické střelby naslepo". 

Účinek je tím spolehlivě zaručen: člověk, který knihu nezná a nečetl ji, se otřepe hrůzou a předsudečně se utvrdí, že takovou knihu nikdy v životě nevezme do ruky. 

Ještě by si mohl ublížit.

Když letos na festivalu Rock for People vystupovala severoirská skupina Kneecap, jakémusi místnímu podržtaškovi z ANO vadilo, že na pódiu se mávalo palestinskou vlajkou a skandovala se hesla Free, Free Palestine. 

Z tohoto hesla "logicky" odvodil, že podle něj znamená Palestinu bez Izraele, bez Židů: 

"Tím se palestinští představitelé nijak netají. Jde tedy o jasnou výzvu k násilí.".

Článek o celé "kauze" přináší i vyjádření místního obyvatele, pro něhož je vyvěšování ukrajinských nebo tibetských vlajek zcela v souladu s demokratickými pořádky, ale ta palestinská je tedy fuj. 

"Myslím, že jako apolitický festival by RfP tyto interprety neměl nechat vystupovat. Proč z těch peněz neopraví raději silnice, cyklostezky a chodníky. Jsou místa, která by takovou investici opravdu potřebovala," zazněl rozhořčený hlas lidu. 

Podporovat nějaká lidská práva z našich peněz kdesi v Tramtárii, kde ani neuznávají naše humanitárně-genocidní hodnoty, navíc když není pod barákem opravený chodník, to přece nejde. 

Je třeba na to hledět třídně.

Islámští teroristé, kteří by neradi Izraeli zkřivili vlas

Kartou antisemitismu se mává i v případě kritiků Izraele, mezi něž patří badatelé, novináři nebo umělci židovského původu. 

Tak tomu je v případě Ilana Pappého, Noama Chomského, Normana Finkelsteina, Avi Šlaima, Uri Avneryho, Šlomo Sanda nebo Gilada Atzmona. 

Z tohoto okruhu autorů mohu z dostupné literatury doporučit zejména knihu Alfreda Lilienthala Sionismus (v pdf zde) nebo bývalého agenta Mosadu Victora Ostrovského Lstí a klamem (v pdf zde)

Kdo chce mít všechny podstatné informace o dějinách a kořenech existence Izraele pohromadě, není lepší volba než nové číslo časopisu Radix, který nejen že podrobně rozebírá všechny zmíněné historické i soudobé operace pod falešnou vlajkou, ale přináší i rozbory vlivového zázemí a organizacích, které stojí za podporou Izraele ve světě. 

Pokud vám v Radixu přece jen jedna z nejúspěšnějších false-flag akcí bude scházet, můžete si o ní počíst v mém článku z loňského září.

Z proslulých falešných operací izraelského státu by nebylo dobré zapomenout i na jednu "prvotřídní" akci, kterou bylo bezesporu stvoření takzvaného Islámského státu (též ISIS). 

Pamatujete si ještě na záběry dlouhé kolony Toyot s teroristy, prohánějících se po silnicích a pouštích Iráku a Sýrie? 

Tito odnikud se zjevivší "islámští" bojovníci veřejně deklarovali, že jejich největším nepřítelem je Izrael. 

Navzdory tomu, že tito islámští fanatici ovládli území několika států Blízkého východu v okolí, v Sýrii mimo jiné na jistý čas dokonce malou oblast u Izraelem okupovaných Golanských výšin, před hranicemi nenáviděného Izraele se nakonec vždy zastavili a nikdy (až na jednu výjimku, kdy se za odpálenou střelu Izraeli nepochopitelně omluvili:)) na něj nezaútočili. 

Porovnejte s dnešním stavem, kdy pro Izrael představuje hrozbu vzdálený Írán, ale když v okolí jeho hranic operovala po zuby mohutná ozbrojená teroristická organizace, nepředstavovalo to pro židovský stát žádný problém.

A co víc: bývalý šéf Mosadu Mehdi Hasan v televizi al-Džazíra přiznal, že Izrael poskytoval ve své nemocnici na Golanských výšinách lékařskou péči samotným bojovníkům Fronty Al-Nusrá (tedy pobočky Islámského státu). 

Odůvodnil to neuvěřitelným výrokem: "Vždy je užitečné zacházet lidsky i s vlastními nepřáteli." 

Prý k tomu mohly existovat "jisté taktické důvody". 

Moderátor se dále zeptal, zda by stejnou péči poskytl i bojovníkům Hizballáhu, načež Hasan prudce odsekl, že ne. 

Zřejmě u nich nejsou ty správné taktické důvody. 

Výcviková videa ISIS s nápisy "US" na stanech jsou jisté nedopatření, jež nepozorný divák raději přehlédne, než aby se tím trápil. 

Ne náhodou je hlavní mottem izraelské tajné služby Mosad heslo "Cestou klamu pustíš se do války."

V době řádění Islámského státu jsme byli svědky záhadné videoprodukce ISIS s masakry a řezáním hlav zajatců navlečených do oranžových hábitů, která silně připomínala photoshopové záběry naklíčované v televizním studiu na jednobarevné pozadí. 

Uvažujícímu člověku muselo být jasné, že video není natáčeno na poušti uprostřed široširého písku, který byl do záběrů zjevně naklíčován. 

Bylo zvláštní, jak se osudy unesených na těchto videích podobaly jako vejce vejci. 

Vesměs dobrovolníci nebo pracovníci vládních struktur poslali zprávu domů, že je zatkla tajná služba USA nebo jsou pod dohledem amerického vojska. 

Následně se objevilo video, jak klečí v oranžových hábitech pod maskovanými islamisty, kteří jim vyhrožují popravou. 

Pamatujete například na únos Nicka Berga v Iráku v roce 2004? 

Také byl na "návštěvě" u amerických jednotek, a najednou ze dne na den ho dostala do rukou tzv. Al-Kajdá a bez stopy krve mu uřízla hlavu. 

Některá mainstreamová média se dokonce odvážila zapochybovat o pravosti těchto videí, načež nás okamžitě oficiální místa spěchala přesvědčit, že určitě pravé jsou.

Čistící čety jako od nacistů

Nejsou to arabské státy, kdo nejvíce těží z řádění Hamásu, Al-Kajdy, Islámského státu a různých islamistických "front" a "brigád". 

Země Blízkého východu jsou právě kvůli teroru těchto struktur, které se "kupodivu" začaly objevovat po invazi USA do Iráku a Sýrie, na pokraji rozvratu. 

Moc v zemích, kde sice vládli diktátoři, ale byly stabilní a prosperující, nyní přebírají vůdci teroristických jednotek, kteří už jaksi nemají potřebu Izraeli zkřivit vlásek. 

Vlastně se mohou navenek prezentovat jako noví spojenci Izraele a pokračovat v jeho politice. 

Ta směřuje k vytvoření Velkého Izraele. 

Praktiky i cíle mají vlastně totožné.

"Naší formou komunikace je střelba", popisuje voják izraelské armády praktiky v místech distribuce humanitární pomoci a jídla v Gaze. 

"Tam, kde jsem byl nasazen, bylo každý den zabito jeden až pět lidí. Zacházelo se s nimi jako s nepřátelskou silou - žádné prostředky k ovládnutí davu, žádný slzný plyn - jen ostrá palba ze všeho možného: těžké kulomety, granátomety, minomety. (...) Brzy ráno zahájíme palbu, pokud se někdo pokusí dostat do řady vzdálenosti třeba několika set metrů. A někdy na ně prostě zaútočíme zblízka. Ale vojákům nehrozí žádné nebezpečí. Nejsem si vědom jediného případu opětování palby. Není tu žádný nepřítel, žádné zbraně," popsal izraelský voják situaci na místě (cit. deník Právo 28. 6. 2025).

Totožné scény masového vraždění se táhnou jako krvavá nit celou historií tzv. Izraele, ať se podíváme na z kteréhokoli roku. 

Cituji opět z Lilienthalovy knihy, kde popisuje útok izraelského komanda na malou vesnici Dajr Jásín, při němž bylo 9. dubna 1948 zabito 254 žen, dětí a starců a jejich těla naházena do studny:

Počet mrtvých byl potvrzen zástupcem Mezinárodního červeného kříže Jacquesem de Reynierem, který byl tehdy přítomen masakru na místě. Z počtu 254 mrtvých bylo 35 těhotných žen. Když britské úřady odmítly tento "incident" vyšetřovat, požádali Arabové z Jeruzaléma Mezinárodní červený kříž, aby incident vyšetřil. Švýcarský zástupce Jacques de Reynier vedl první skupinu, která na místě nalezla 150 těl vhozených do studně a dalších 40 nebo 50 mrtvých na jednom místě.
Napočítali celkem 254 mrtvých, z toho 145 žen, z nich 35 těhotných.
Pod hromadou mrtvol nalezli šestiletou dívku, která ještě žila.
Očití svědkové později vyprávěli, že nebylo možné přiblížit se k vesnici, aniž by se jim neudělalo špatně od žaludku.
Ve svém deníku se zástupce Mezinárodního červeného kříže zmiňuje o tom, že když dorazil na místo, teroristé ještě svoje dílo nedokončili.
O této hrůzné noci napsal:
"Nejprve jsem spatřil, jak všude pobíhají lidé, vcházejí a vycházejí z domů, ověšeni automatickými zbraněmi, pistolemi, a dlouhými noži s ornamenty… vypadali, že jsou pološílení.
Viděl jsem krásnou dívku, která měla dýku ještě pokrytou krví.
Slyšel jsem výkřiky.
Německý člen Irgunu vysvětloval: "Ještě stále čistíme."
Jediné, na co jsem mohl v té chvíli pomyslet, byly jednotky SS, které jsem viděl v Aténách.
(Jacques de Reynier, A Jérusalem un Drapeau Flottait Sur La Ligne de Feu, Neuchatel 1950, str. 213)

Izraelský publicista z deníku Haaretz Ari Shavit publikoval v roce 1996 v deníku The New York Times zvláštní vyznání, o němž netušíte, zda jej máte chápat jako projev lítosti a sebekritiky nebo naopak radost z privilegií vyvolené vrstvy páchat zlo:

"Zabíjíme z jisté naivní arogance. My Izraelci věříme s absolutní jistotou, že nyní, když máme v rukou Bílý dům, Senát a velkou část amerických médií, nemají životy Arabů takovou hodnotu, jako životy naše. Věříme, že když máme AIPAC, Antidefamační ligu, Dimonu, Muzeum Jad va-Šem, skutečně máme právo nařídit 400 000 lidem, aby do osmi hodin opustili své domovy. A že máme právo, až těchto osm hodin uplyne, zacházet s jejich domovy jako s vojenskými cíli. A že máme právo shodit 16 000 bomb na jejich vesnice, města a obydlené oblasti. A že máme právo zabíjet, aniž bychom se cítili vinni." (Ari Shavit: How We Easily Killed Them, The New York Times, 27. 5. 1996)

Je toto, toto nebo toto opravdu chování spojence, s nímž bychom měli sdílet společné "hodnoty"? 

Stát, který dodnes nemá mezinárodně uznané hranice, zabírá cizí území, která mu nikdy nepatřila, vyhání původní obyvatele a likviduje jejich obydlí, odřezává je od vody a elektřiny a po desítkách tisíc je vraždí?

Jak se vůbec mohlo stát, aby jakékoli etnikum obsadilo území na základě tisíce let starých náboženských textů s příslibem návratu do "země zaslíbené" a s odvoláním na "Boží vůli" vyhnat zdejší obyvatelstvo? 

Podle fundamentalistických výkladů biblických textů se má právě na území dnešního Izraele odehrát poslední bitva - Armageddon, po němž má následovat příchod Mesiáše - spasitele lidstva. 

Tyto události bylo tedy potřeba urychlit tím, že bude vytvořen "Stát Izrael", přislíbený Židům Bohem před tisíci lety.

Jisté vlivné síly světových mocností jsou doslova posedlí horoucí touhou naplnit tato biblická "proroctví". Jenže - jsou to opravdu "proroctví", nebo plán?

Samotný vznik Izraele byl jen prvním krokem: 

"Izrael vznikl z války a nemůže být spokojen se svými nynějšími hranicemi... 

Mapa Izraele není mapou naší země. 

Máme jinou mapu, mapu Velkého Izraele, kterou je nutné uvést do života," hlásal terorista a vrah z militantní skupiny Irgun a pozdější premiér Izraele Menachem Begin (M. Begin, The Revolt, by H. Shuman, New York, 1951, s. 164 - 165). 

"Cílem izraelské politiky je navrácení biblického izraelského státu až k původním biblickým hranicím. Podle židovské terminologie území zahrnuje celý Sinajský poloostrov, oblasti severního Egypta s Káhirou a okolím, celé Jordánsko, velkou část Saúdské Arábie a Iráku, celý Kuvajt, Libanon, Sýrii, část Turecka až k jezeru Fan a celý ostrov Kypr. Vrácení těchto území izraelskému státu je svatým posláním a splněním božího odkazu."

(Israel Shahak: Jewish History, Jewish Religion, Pluto Press, Londýn 1994, česky vyšlo Historie a náboženství židů, Votobia, Olomouc 2005, viz také pdf zde).

Příchod spasitele až po zničení celého světa

Současný premiér Netanjahu je podle proroctví rebe Menachema Mendela Schneersona z vlivného židovského hnutí Chabad Lubavič právě tím člověkem, který předá žezlo Mesiáši. 

Je na tuto roli zjevně připravován. 

Pamatujete, co hlásala naivní neinformovaná média hned po útocích Hamásu ze 7. října 2023? 

Bude to prý Netanjahův konec v politice. 

Ani náhodou! 

Ani Netanjahu, ani žádní další vysocí činitelé se ze svých míst nehnuli, někteří byli naopak povýšení, získali ještě větší vliv a byly jim uděleny ještě rozsáhlejší pravomoci než dříve. 

Události měly být zjevně předehrou k rozpoutání další vlny chaosu na Blízkém východě, který nyní vrcholí (zatím přerušenou) přestřelkou s Íránem.

Loňský dokument televize KLA.tv Válka v Gaze: skrytí váleční štváči odhaleni! zveřejnil zajímavou nahrávku Netanjahuova setkání s vůdcem vlivné židovské sekty Chabad Lubavič Menachemem Mendelem Schneersonem z roku 1990, v níž Schneerson vyzývá Netanjahua, aby urychlil příchod Mesiáše. 

Jelikož bylo video na základě rozhodnutí německého soudu zakázáno a na webu KLA.tv visí pouze toto oznámení, nahrál jsem celý dokument na Rumble, uvidíme, jak dlouho tam vydrží.

V čase 20:42 min. můžeme zhlédnout pozoruhodnou rozmluvu Schneersona s Netanjahuem (možno vidět i zde):

(Rebe): "Všechno nejlepší! Dlouho jsem tě neviděl. Požehnání a úspěch! Dvojnásobnou porci požehnání."
Benjamin Netanjahu (B.N.): "Přišel jsem tě požádat o požehnání a pomoc."
Rebe: "Ve všem."
B.N.: "Ve všech oblastech - jak osobních, tak politických."
Rebbe: "Od našeho posledního setkání se vyvinulo mnoho věcí."
B.N.: "Mnoho věcí se vyvinulo dál."
Rebe: "Co se však nezměnilo, je to, že Mesiáš ještě stále nepřišel. Udělejte něco, abyste urychlili jeho příchod!"
B.N.: "Děláme, Děláme..."
Rebe: "Očividně to nestačí, protože dnes už uplynulo mnoho hodin a on tu stále není... Ale do konce dne zbývá ještě několik hodin, tak to zkuste ještě dnes!"
B.N.: "Ano."
Rebe: "Dobrá zpráva. S radostí a štěstím."

Schneerson vyzývá Netanjahua, aby přivolal příchod Mesiáše. 

Ale jak je to myšleno? 

Než bude moci podle tohoto učení přijít Mesiáš, musí svět projít Armagedonem, velkým soužením, morálním úpadkem, invazemi a zmatkem. 

A především obrovské války. 

Rabín Eliyahu Kin vysvětluje: 

"Třetí světová válka, proti níž bude druhá světová válka vypadat jako dětská hra, bude začátkem vykoupení." 

Je tedy možné, že Netanjahu napomáhá příchodu Mesiáše tím, že stupňuje válku na Blízkém východě, až se z ní stane požár, který se rozšíří po celém světě?, komentuje bizarní rozmluvu dokument KLA.tv.

Ať se stane, co je psáno ve starých knihách

Dnešní vyhrocená situace a podněcování Izraele k válce s Íránem přesně odpovídá záměrům vyprovokovat na Blízkém východě cosi, co by se mohlo stát doutnákem k rozpoutání "poslední bitvy lidstva". 

Jak správně odvodil komentátor Thierry Meyssan, "konfrontace mezi Izraelem a Íránem vůbec neodpovídá obrazu, který prezentují média. 

Její kořeny sahají do období před vznikem Islámské republiky a nemá nic společného s výstavbou jaderné bomby."

V žádném případě to není tak, že by současné události ladily s "proroctvím" biblické Knihy Zjevení, ale uměle se vytváří děje a situace, které by pasovaly k tomuto "proroctví". 

Máme zjevně do činění s fanatickou sektou, která je ochotna přes provokace okolních států strhnout celý svět do války, jen aby "naplnila proroctví". 

Dějiny a cílený rozvrat Blízkého východu za poslední století (a v posledních 20 letech zvláště) se s tímto plánem až pozoruhodně překrývají.

Dokonce to vypadá, že Izrael (a jejich služebníčci v USA) si své "protivníky" cíleně pěstuje a udržuje, aby se hrozba navenek prokázala jako reálná. 

Je známo, že Hamás byl vytvořen a financován samotným Izraelem jako protipól k Arafatově OOP. 

V březnu 2019 dokonce Netanjahu na zasedání své středopravicové strany Likud prohlásil: 

"Každý, kdo chce zmařit vznik palestinského státu, musí podporovat Hamás a převádět mu peníze. ... 

Je to součást naší strategie, jak izolovat Palestince na Západním břehu Jordánu."

Po útocích Izraele na Írán (provedených záměrně tak, aby údajný jaderný program nebyl zcela zklikvidován, ale mohl se opět postupně rozjet jako "hrozba") se v médiích mihla zpráva o tom, že 

Trumpova administrativa zvažovala Íránu nabídnout 30 mld. dolarů na vybudování programu jaderné energie pro mírové účely. 

Ano, čtete správně. 

Zní to asi tak stejně, jako by Bushova vláda po útocích na Irák nabídla Saddámu Husajnovi možnost získat zbraně hromadného ničení. 

Je íránský jaderný program hrozba, nebo jen "hrozba" podle napsaného scénáře? 

Kdo chce vmanévrovat celý svět do jaderné války, protože ji někdo předem naplánoval, aby si splnil své choré mesianistické sny?

Že nejde o záležitost minoritního sektářství v blízkovýchodním regionu, která se zbytku světa netýká, si uvědomíme v momentě, kdy se podíváme do centra našeho hlavního města. 

Ortodoxní odnož Chabad Lubavič totiž před několika lety ovládla také pražskou židovskou obec. 

Bylo kolem toho spousta sporů a rvaček, létaly kopance i nadávky do nacistů, ale nakonec se podařilo vše podle plánu a pražská synagoga je od té doby pod kontrolou ortodoxní spolku Chabad Lubavič. 

Kdo by si chtěl počíst něco více informací o tehdejším sporu ze starých (vcelku ještě objektivně píšících) novin, může zde.

Je snad náš osud předurčen?

Konflikt Izraele s Íránem určitě neskončí tím, že jej seladon v Bílém domě po pár dnech odpíská s tím, že je hotovo. 

Pokud Netanjahu vyzval ke změně režimu a zničení íránského jaderného programu, když je střet navíc součást dlouhodobého širšího plánu jakožto "existenční bitvy", je naprosto jisté, že podobnému "řešení" dříve nebo později dojde. 

Izrael není bezvýznamný státeček, kterému by mohla odporovat kterákoli velmoc. 

Na kolena před ním padají Spojené státy, Rusko i celá Evropská unie. 

Nikdo z nich si nedovolí ani ceknout, když se pro své záměry rozhodne vyhladit půlku Blízkého východu. 

Pro něj platí jiná pravidla, než pro všechny ostatní.

Dnes, když v médiích proběhne zpráva o dění na Blízkém východě, většinu lidí už to ani nezaujme, protože spoustu je to "furt to samé". 

Stejné vraždění, vyhánění z domovů, humanitární krize, raketové útoky, napadání, vyhrožování odvetou. 

Obyčejný divák už ani nechápe, proč se to všechno děje a jednotlivé strany už mu splývají. 

Ale ví, že má přece fandit těm "elegantním, prozápadním, demokratickým" proti těm "orientálním otrhaným barbarům", to dá rozum, ne? 

Ale co to, když se dozví o demolici celých vesnic, střílení na lidi ve frontě na jídlo, vyhánění z domovů? 

Kdo to provedl? 

Snad ne ti "naši", to musí být nějaké nedopatření! 

Čísla desítek tisíc zabitých v Gaze chrlí média stejným stylem, jako by šlo o neosobní ekonomické statistiky vyvezeného odpadu. 

Ale tyhle hrůzy se nás, naštěstí, netýkají. 

Ty se dějí tam někde, venku. 

Tak to je v pořádku, ještě to není u nás.

22 Mnozí mi budou tvrdit v onen den: "Pane, Pane, copak jsme neprorokovali ve tvém jménu? Nevyháněli jsme ve tvém jménu démony? Nečinili jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?"
23 A tehdy k nim prohlásím: 'Nikdy jsem se k vám neznal; odejděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte bezpráví.'
(Mat. 7.22 a 23)

V roce 1998 vydala velšská kapela Manic Street Preachers album This Is My Truth Tell Me Yours, jejímž prvním singlem byla skladba If You Tolerate This Your Children Will Be Next (Pokud tohle tolerujete, příště budou na řadě vaše děti), která odkazovala na slogan dobrovolnických brigád z Walesu, kteří za španělské občanské války bojovali za republikány proti vojskům diktátora Franca. 

Tento slogan by se dal parafrázovat i do dnešní doby. 

Stejně jako tehdy mlčíme, tolerujeme izraelská zvěrstva a tváříme se, že nic nevidíme. 

Pokud to budeme nadále ignorovat a tolerovat, brzy přijdeme na řadu my sami.

Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista.
Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat.
Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář.
Když přišli pro Židy, mlčel jsem, nebyl jsem přece Žid.
Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.
německý pastor Martin Niemöller

Mlčíme a tváříme se, že nevidíme. 

Mlčíme a budeme mlčet tak dlouho, až nebude nikdo, kdo by se za nás postavil, až panská rasa vyhladí Araby i Peršany.

Nebo jsou snad naše osudy předem napsány a my všichni nevyvolení jsme odsouzeni k vlastní genocidě?

Zdroj