Květnové povstání českého lidu 5. května 1945 bylo živelné ozbrojené vystoupení proti německé okupaci, které urychlilo konec druhé světové války.

Zapojilo se do něj přes 130 000 lidí v mnoha městech (začalo v Přerově), přičemž nejznámější je Pražské povstání od 5. května. 

Boje za svobodu a obranu barikád si vyžádaly tisíce obětí. 

Povstání vypuklo spontánně v různých částech Protektorátu, první boje začaly již 1. května v Přerově, následoval Nymburk, Poděbrady a další. 

Pražské povstání začalo ráno 5. května po výzvě Českého rozhlasu ("Voláme všechny Čechy!"):

"Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!"

Lidé obsadili rozhlas a začali odstraňovat německé nápisy. 

V Praze bylo postaveno na 1 600 barikád, které měly zastavit přesun německých tanků a jednotek SS. 

Maršál Schörner byl rozhodnutý bránit českou kotlinu proti postupujícím spojeneckým armádám. 

Nařídil proto povstání potlačit. 

Stejně smýšlel i K. H. Frank. 

Schörner rozkázal Toussaintovi, aby Prahu zničil a její obyvatele vyvraždil, ten to ale odmítl a místo toho se v dopoledních hodinách vydal do sídla ČNR jednat o zastavení bojů. 

S vedením ČNR se dohodl na okamžitém příměří, s mnohými bojujícími jednotkami však neměl spojení a musel jim rozkaz k zastavení palby předat osobně. 

Nad jednotkami SS (které v Praze měly asi 3 000 příslušníků) ale neměl žádnou pravomoc.

Po jeho návratu byl v 16:00 mezi Touissantem, ČNR a velitelstvím Bartoš sepsán Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil. 

V platnost měl vstoupit v 18:00 téhož dne. 

Němci měli dle dohody přestat bojovat a propustit všechny zajatce a internované osoby. 

Za to jim měl být umožněn volný odchod z Prahy směrem k Američanům. 

Letadla a těžkou vojenskou techniku měli zanechat na místě.

Německé jednotky odcházely z města po silnici na Beroun a Plzeň od 23:00 do rána 9:00 následujícího dne. 

Ojedinělé skupinky nacistických fanatiků kapitulaci nerespektovaly a pokračovaly v boji. 

Prahu též na základě této dohody opustily správní, soudní, policejní a jiné okupační úřady, organizace a instituce i někteří němečtí civilisté. 

Spolu s německými vojáky odešlo i přibližně 23 000 osob, které ze zajetí či internace propustili povstalci.

Za tuto dohodu s Němci byl v roce 1949 odsouzen v inscenovaném procesu na doživotí velitel pražského povstání generál Karel Kutlvašr a obviněn z velezrady byl rovněž předseda vojenské komise ČNR kpt. Jaromír Nechanský, který byl popraven.

Tento den uzavřela příměří s povstalci také jednotka Waffen-SS Obersturmbannführera (podplukovníka) Otto Weidingera, která ustupovala do amerického zajetí přes Břevnov. 

Dopouštěla se také zločinů, hlavně v Kobylisích a Libni. 

Ostatní příslušníci jednotek Waffen SS se však této dohodě nepodřídili a pod velením SS-Gruppenführera Carla Friedricha von Pücklera, který byl velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu, pokračovali v boji až do 12. května.

Během povstání zahynulo velké množství civilistů i bojovníků. 

Boje probíhaly do poslední chvíle před příchodem Rudé armády.

Povstání vyvrcholilo osvobozením Prahy 9. května 1945 za přispění 1. čs. armádního sboru a sovětských vojsk.

9. května 1945 po čtvrté hodině ranní přijely do centra Prahy první sovětské tanky (4. tanková armáda generála Leljušenka od severozápadu, 3. tanková armáda generála Rybalka od severu), v té době už ale ve městě žádné větší německé jednotky nebyly. 

Zůstali jen fanatičtí příslušníci SS nebo vojáci, ke kterým se nedostal rozkaz o ústupu na západ. 

Leljušenkovy tanky se v Dejvicích krátce střetly s německými obránci. 

Poté se rozdělily a ve dvou proudech pokračovaly do centra. 

Rybalkovy tankové jednotky projely ze severu do Kobylis, a pokračovaly k Trojskému mostu a do Libně. 

Už v devět hodin ráno hlásil maršál Koněv sovětskému velení, že Praha byla zcela osvobozena od nepřítele.

Tentýž den do Prahy dorazily průzkumné jednotky 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Malinovského a večer také prvosledová vojska 4. ukrajinského frontu generála Jeremenka. 

S nimi části 1. československého armádního sboru.

Poté se Sověti vydali pronásledovat ustupující německé vojáky.

Mimo Prahu pokračovaly sporadické boje až do 20. května.  

Q.S.

V roce 1945 byli vyhozeni z Prahy, aby se po 81 letech cpali zpátky přes Brno....