Lže se v Rusku. Lže se v Čechách. Lže se v USA. Všude se lže jiným jazykem a v jiných kulisách. Někde se lže s vlajkou, jinde s evropskými hodnotami, jinde s ikonou Matky Rusi. Pravdu je třeba hledat...
Podle komentářů k různým článkům a vyjádřením oficiálních představitelů to vypadá, že je Rusko na ručník. V podstatě se otevřeně vysmívají už i Putinovi, cílům SVO (speciální vojenské operace) i celkové situaci v Rusku. Nikoho už nezajímá tzv. osvobození Konstantinovky ani žádného jiného místa. Kdyby ruská armáda zítra dobyla Charkov, moc lidí by to k optimismu nepřivedlo. Lidé umírají a dobyté území je k ničemu. Rusko je veliké a území nepotřebuje. Osvobození měst vypadá jako dobytí hromady sutin, které po nich zbyly. Kdo je potřebuje?
Čím to?
Ještě před rokem nebylo něco takového možné.
Za kritiku šli někteří lidé do vězení.
Za podstatně jemnější kritiku.
A čemu se Rusové vysmívají?
Nu, vše jde podle plánu (říká Putin) — už pět let (smějí se Rusové).
Armáda postupuje na všech frontách — na Krymu je nouzový stav. Není benzín.
Rusko zvítězí — nejdřív bychom museli porazit naše oligarchy a korupci.
Všechny cíle jsme zasáhli — výroba zbraní pro Ukrajinu se nachází všude po Evropě a v USA. Tam nestřílíme, oni na naše ano.
Na bojišti není možné Rusko porazit — zato na všech ostatních úrovních prohráváme na celé čáře.
Jak je tohle možné, říkám si.
Možná je to tím, že vidím jen příspěvky těch, kteří obcházejí zákazy ruské moci.
Někde se zobrazí: "Algoritmy skryly potenciálně nepřátelské komentáře," ale po kliknutí se zobrazí.
Ukázka dole.
To znamená, že úsilí o cenzuru tu je, ale není moc úspěšné.
Podobně mám problém dostat se na stránky íránských, čínských nebo ruských médií a musím používat určité nepohodlné postupy vyžadující velkou dávku vytrvalosti.
Podobně jako tomu kdysi bylo se Svobodnou Evropou nebo Hlasem Ameriky.
Podobně si asi umějí pomoci Rusové.
A je také možné, že některé komentáře vyrábějí na Ukrajině.
Nicméně vypadá to autenticky, protože to věrně reflektuje vývoj a problémy v Rusku aktuálně spojené s bombardováním rafinérií, ekologickými katastrofami, černým ropným deštěm a dalšími důsledky války.
I když ani to by mě nepřesvědčilo, abych o tom psal článek.
Rád si vše ověřuji z různých stran.
A jednou z těchto stran je oficiální propaganda.
Solovjov a Simonjanová jsou pro takové čtení ruské situace zajímaví právě proto, že nejde o okrajové hlasy.
Nejsou to diplomaté, kteří musí mluvit opatrně, ani nezávislí komentátoři.
Jsou to mediální opory režimu.
Solovjov je dlouholetý televizní tribun tvrdé linie, Simonjanová patří k nejviditelnějším tvářím ruské státní mediální mašinerie.
Neříkají nutně pravdu, ale ukazují, co režim pokládá za sdělitelné a mobilizačně použitelné.
Aby bylo jasno: nejde o to je obdivovat.
Přesto je dobré dodat, že v jejich diskusních pořadech má host možnost souvisle se vyjádřit, neskáče se mu pořád do řeči a prezentované myšlenky mají obvykle určitou logickou a rozumnou stavbu.
V tomto smyslu mívají rozhodně vyšší úroveň než co předvádějí naše televizní studia se Zdechovským, Lipavským, Pekarovou, Tománkovou, Nerudovou a dalšími.
To se samozřejmě nedá srovnávat obsahově.
Jsou to opory ruského režimu, kdežto my máme zase ty své.
Ale právě proto se vyplatí poslouchat, jakou naději ruský režim nabízí svým lidem.
Dnes tyto opory režimu říkají něco jako: vydržet — toť příkaz doby.
Vydržet, dokud se Evropa nezmění volbami.
Vydržet, dokud se nové vedení některých zemí nezačne chovat k Rusku přátelštěji.
Vydržet, dokud se nevyčerpá Ukrajina a Západ neztratí vůli.
No, neřekl bych, že to jsou optimisté.
Simonjanová dokonce načrtla tři možné scénáře, z nichž žádný není příliš k oslavování.
V podstatě takhle vypadá porážka.
Samozřejmě nikoliv od Ukrajiny, ale od kolektivního Západu.
To vědí všichni.
Na druhou stranu, připomínají výrok Putina o tom, že svět bez Ruska nemá žádný význam.
Použití atomové zbraně?
Abych to shrnul: i propagandisté jsou bezradní v tom, jakou naději mají Rusům nabídnout.
Žádnou zjevně nevidí.
Snad jen jedinou: že Vladimír Vladimírovič Putin něco vymyslí.
Že nějaký plán má jistě v kapse.
Všichni jsou si více či méně vědomi rýsující se strategie kolektivního Západu, s nímž je Rusko ve válce.
Udržet konflikt na Ukrajině, masivně vyzbrojit Evropu a Rusko dorazit pomocí všech použitelných metod války — od sankcí po bomby na města po celém Rusku.
Pozemní postup armád ztrácí smysl, rozhodují drony a rakety.
Nikdo nemá odpověď na situaci, kdy továrny na výrobu raket dopadajících v současnosti na Moskvu, rafinerie a další místa leží po celé Evropě a v USA — a Rusko je nemůže napadnout, aniž by riskovalo okamžitý plnohodnotný střet s armádami NATO.
Jde tedy o asymetrickou válku, na niž Rusko zatím marně hledá odpověď.
Navíc v Rusku mají být v září volby.
Možná něco napoví, možná ne.
Neplatí ovšem ani hloupá představa našich komentátorů, podle níž je Rusko jen diktátor Putin a kolem něj poslušné prázdno.
Režim je autoritářský, ale není beztvarý.
Stojí na straně, úřednictvu, oligarchii, mediální propagandě, bezpečnostních strukturách i náladách společnosti.
Otázkou je například to, zda ruští komunisté zabodují více než dosud.
Pro samotnou válku to však asi nebude mít valný význam.
Žádná ze stran nemá v programu ukončení války bezpodmínečnou kapitulací.
Všichni vědí, že kolektivní Západ chce Rusko zničit už i proto, že se tím Západ celkem otevřeně chlubí desítky let.
Názory na ruskou odpověď se liší v míře nasazení Ruska do konfliktu: od použití atomových zbraní přes totální mobilizaci až po opotřebovávací dlouhou válku.
Také je třeba si uvědomit, že Putin, Solovjov ani Simonjanová nejsou žádnými komunisty nebo socialisty.
Jsou to opory surového kapitalismu.
Simonjanová například hovořila o tom, jak komunisté zavinili porážku v první světové válce a nebýt jich, mohli Rusové vládnout až v Istanbulu.
Komunistická revoluce byla podle ní naprosto zbytečná, protože obyčejným lidem se prý za cara žilo strašně dobře.
Měli domy, muži bez problémů živili velké rodiny a nemuseli se vůbec zadlužovat.
To proto, že měli osvíceného panovníka.
Revoluce byla podle této verze způsobena výhradně německým zlatem, které Lenin rozdával demonstrantům, podobně jako se dnes vypráví o barevných revolucích.
Taková tvrzení jsou ovšem stejně hloupá jako tvrzení naší oficiální propagandy o naší minulosti.
(německé zlato na revoluci je historickou skutečností, ale podmínky života byly v Rusku za cara otřesné, navíc zhoršené válkou. Podmínky ještě horší než v našem Rakousku-Uhersku za císaře pána – a to je co říct. Protože to žádná procházka růžovým sadem opravdu nebyla.)
Lže se v Rusku.
Lže se v Čechách.
Lže se v USA.
Všude se lže jiným jazykem a v jiných kulisách.
Někde se lže s vlajkou, jinde s evropskými hodnotami, jinde s ikonou Matky Rusi.
Pravdu je třeba hledat.
A hledat ji nelze tak, že si člověk předem vybere jednu propagandu a druhou prohlásí za lež.
Netroufnu si odhadovat, co nastane.
Svět je příliš velká šachovnice a nejsem schopen celou situaci s odstupem přehlédnout.
Horší je, že si nemyslím, že někdo takový na světě vůbec je.
Světoví vůdci se tváří, že všechno vědí, pořád vítězí, mají plán a dějiny pod kontrolou.
Nakonec ale vše dopadne spolehlivě jinak.