Máme za sebou přibližně rok od parlamentních voleb a vláda ANO, Motoristů a SPD nejen, že nesplnila velkou část předvolebních slibů, ale v některých případech dokonce pokračuje v sebedestrukci České republiky
Navíc s výjimkou pár rebelů ztratila tah na bránu a zároveň jako by šetřila největší opoziční grázly. O bitcoinech se téměř nemluví, Dozimetr se vyšetřuje laxně, vzepření se Bruselu neexistuje. Europoslanci za ANO často hlasují podobně jako ti za ODS. Ministři za SPD se projevují všelijak, jen ne jako ministři za SPD. Ti za ANO pokračují v přehmatech, kterými prosluli za vlády před Pětikoalicí. Ptáme se také, jak může být Stanjura při prokazatelných podvodech s rozpočty v klidu, proč Rakušan dostává tolik prostoru, když by mu měl stačit rozměr průměrné cely? Proč máme platit koncesionářské poplatky, o nichž před volbami vládní strany tvrdily, že s nimi okamžitě zatočí?
Zajímá nás, kde je zákon FARA a o kolik byl snížen průtok peněz do politického neziskového sektoru?
Jak je možné, že nákup drahého šrotu v podobě F-35 nebyl ani zrevidován?
Pokračuje inkluze, očkovací mánie ministra zdravotnictví Vojtěcha, financování Ukrajiny i samotných Ukrajinců u nás.
Na antiruskou strunu hrají Babiš i Macinka.
Hrany Turka otupěly a svou dopravní nehodou, u které je vina mnohem menší, než mu byla médii a opozicí přisuzována (měl smůlu, že při relativně nevelkém přestupku trefil arogantního pitomce s majákem) a dalšími zbytečnostmi degradoval svou jinak slibně započatou politickou kariéru.
Otázek by bylo mnohem více.
Velké množství z nich by směřovalo i k možnostem, které využívá Petr Pavel k zjevně opozičnímu chování včetně povýšenosti.
Také k drzosti a aroganci hradního páru.
Dosud nebyly Pavlové odebrány výhody včetně pobírání jidášského platu.
Nikdo se nezabývá provázaností vztahů prezidenta a miliardářů.
Místo toho policisté zatýkají za nášivku písmena Z.
Komedianti a novináři kastují obyvatelstvo na hodné a zlobivé, aniž by vláda vůbec něco podobného registrovala.
To není zdaleka vše.
Komunální a senátní volby byly od vládních stran odfláknuté, jako by vlastně nebyly ani podstatné.
Přitom Praha i Brno by měly být pro kohokoliv prioritou a jistou reprezentační nutností.
Opět tak narážíme na neschopnost Babiše napravit chování veřejnoprávních médií spadajících pod stát, jejichž neobjektivnost je do nebe volající.
Nemůžeme se pak divit, že na tomto poli vládnou STAN a o něco méně ODS a Top09.
Proč se toto vše děje?
Je Babiš uplacen, něčím ohrožován nebo je prostě ideologicky tak blízko k opozici?
Má o co přijít, neboť není natolik bohatý, aby patřil ke globálním elitám, zároveň má dost na to, aby mohl být dostatečně obrán.
V podnikání vždy patřil k velmi tvrdým hráčům nebránícím se až k tomu jít za hranu.
Není žádným výkvětem morálky a táhne se na ním zástup nešťastných lidí, kterým pokazil život.
Nicméně měl podporu v politice, ale my vidíme člověka bez jiskry a bez toho, co jej má zdobit.
Tedy tu absentují energie, rovnost, spolehlivost a údernost vůči všemu, co poškozuje naší zemi.
Úplně ignoruje nadřazené postavení bank (asi je bankéři financován), nadnárodních řetězců (těm dodává), Bruselu (z něj mu chodí dotace) a Američanů (Trump mu podal ruku).
Může být tedy dobrým a nezávislým premiérem?
Babiš a Macinka polevili v tahu na bránu.
Najednou Rakušan hlásí útok na křeslo premiéra, zaslechli jsme oťukávání kandidatury Pekarové Adamové na prezidentský post, vykukuje Kuba, jen Piirátům dochází peníze.
Praze chce vládnout urbanista Hlaváček, který o realitě ztratil dávno pojem, ČT se vládě veřejně vysmívá neustálou kritikou.
Místo honu na eurohujery se vracíme k EET a stíhání podnikatelů.
Po roku vlády tak tvrdíme, že je jistě lepší, než byla Pětikoalice, ale horší, než kolik do ní bylo vloženo naděje.
Doufat, že se Babiš probere, je marné.
Motoristé se vyprofilovali prazvláštně, i když je Macinka občas vtipný.
A SPD přišla o údernost.
Snad jen Rajchl zůstává aktivní.
To je na očekávanou změnu málo.
A takový Rakušan teď topí pod kotlem.
Není to dobré.
Q.S.
Dobré to není a s ohledem k vývoji bude je hůř.
Co nám to odkrývá v plném rozsahu?
Především to, že už nerozhoduje výměna ve vedení států, výměna panáků v čele na faktický směr chodu celé mašinerie má pouze minimální vliv.
Celý systém funguje jako mafiánská organizace s kmotry v pozadí, vyjednavači, výběrčími výpalného, pěšáky, střelci a čističi.
Shrnuto v označení deep state - skutečná mocenská struktura, zahrnující majitele bank a obchodních korporací, investory, akcionáře, jimi financovanou "občanskou společnost" a vlastníky médií s celospolečenským dosahem - což jsou manipulační a nátlakové nástroje, které fungují mimo měnící se politické figury " v čele" států.
Jelikož se vlastníci nenalézají v dosahu vlivu jednotlivých státních institucí, ale jsou většinou trvale mimo jeho území, jsou chráněni diplomatickými a ekonomickými dohodami a k tomuto účelu vytvořenou legislativou, mohou využívat svou rozsáhlou síť napříč strukturami globálních institucí i jednotlivých bloků, například EU, která byla vytvořena a přetvářena hlavně k tomuto účelu, je prakticky nemožné realizovat jakoukoli změnu mimo jimi určený rámec rozhodování.
To je to, co nám přinášejí "svobodné a demokratické" volby již celou dobu, rozdíl je pouze v tom, že se celý kontrolní a řídící mechanismus zdokonalil natolik, že vlastně ani nějaké voliče nepotřebuje, plně mu dostačují mantinely v nichž je povoleno se pohybovat bez nebezpečí nátlaku, sankcí, nepokojů "zdola", morálnímu mediálnímu ukřižování, nebo případné fyzické likvidaci a ona pouhá iluze, v níž nevědomé účastníky divadla udržují...
Fungovat to bude do chvíle, kdy budou markety plné podřadného zboží, předstírajícího, že se jedná o potraviny a spotřebního materiálu zaručujícího realizaci nějaké formy úniku od reality, což je dnes hlavně spotřební elektronika, která zajišťuje konektivitu k sítím, na nichž probíhá další fáze ovlivňování, třídění a kontroly "uživatelů".
A pak samozřejmě stálé generování dluhu, který je sice skloňován ve všech pádech a stal se nedílnou součástí předvolebních sloganů pimprlového divadla.
Dluh dokonale zajišťuje poslušnost a zavírá ústa i uši.
A to jak v případě jednotlivců, tak celých států...
Je to spolehlivý nástroj, který z těch dole mačká život a těm nahoře poskytuje další prostředky k utahování šroubů a posilování moci.
Volby se tak stávají fraškou a pravidelnou divadelní estrádou, která méně chápavým dává pocit moci a iluzi změny.
Výsledky vidíme nepřetržitě po celou dobu naší účasti na závodech v kole pro křečky.
Nečte se to příjemně, viďte?
Staví to totiž člověka tváří v tvář syrové realitě jeho života a jeho postavení otroka, namísto pocitu důležitosti, svobody a volby jak měnit svou budoucnost a nejen svou.
Z toho důvodu většina lidí tento fakt nikdy neakceptuje a bude úporně zavírat oči i uši před prostou a všude křičící pravdou...
A ta menšina, která si již uvědomila, v čem reálně žije, nebude schopna této většině cokoli vysvětlit, nebude schopna tuto většinu probudit, což je naděje, kterou se kojila většina v této probuzené menšině...
Ne, to se opravdu nestane, nebude to fungovat, protože probuzení je otázkou nikoli osvěty, ale vědomého rozhodnutí přijmout vše kolem, tak jak to skutečně je.
"Musíte přijmout všechno, nebo nic...."
Kolik lidí to dokáže, kolik z nás dokáže strhnout pásku z očí, vystavit se nemilosrdnému chladnému svitu reality?
Málokdo... jelikož by to znamenalo ztrátu všeho na čem vystavěl svůj dosavadní život, tedy převážně iluzí.
Iluzí především o sobě a následně i světě ve kterém žijí, tedy všeho, v čem je otrok-konzument trvale udržován a co tvoří jeho životní realitu...
Je pouze jedna cesta jak z toho ven - plně si uvědomit, poznat, kdo skutečně jsme, odkud jsme přišli a kam jdeme, respektive kam máme jít.... a nabýt neochvějné přesvědčení kdo skutečně jsem...
Nakonec budou všichni donuceni otevřít oči, ale za jakou cenu....
Donuceni.... prožívejte, co tohle slovo skutečně znamená....