"Modlitba tohoto večera" vyšla v Lidových novinách 22. září 1938.
Karel Čapek reagoval na rozhodnutí vlády Milana Hodži ze dne 21. 9. 1938 postoupit - po nátlaku Francie a Velké Británie - čs. pohraniční území s převahou německého obyvatelstva Německu. Po rozsáhlých demonstracích, které toto rozhodnutí v Československu vyvolalo, Hodžova vláda hned následující den odstoupila...
"Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, Ty vidíš naši bolest a zklamání; Tobě nemusíme říkat, jak nám je a jak jsou skloněny naše hlavy.
Ne hanbou; my se nemáme zač stydět, i když nás osud bije prutem železným.
Ne, my jsme byli poraženi; ne, my jsme projevili málo odvahy.
Náš národ neztratil nic ze své cti; ztratil jen kus svého těla.
Jsme jako člověk, kterého zachytilo ozubené soukolí: už s první a nejhroznější bolestí cítí, že žije.
Náš národ žije a právě v té přesilné bolesti cítíme, jak přesilně, jak hluboce žije.
Bože, který jsi stvořil tento národ, Tobě nemusíme nic říkat; ale aspoň pro nás samotné se naše ústa a naše srdce pokoušejí formulovat to, co nesmíme ztratit nikdy, totiž víru.
Víru v sebe samy a víru v Tvé dějiny.
Věříme, že v dějinách jsme nestáli a nebudeme stát na špatné straně.
Věříme, že na naší straně a v našem usilování je víc budoucnosti, víc toho, co poroste a ponese plod, než na straně násilí a dočasné moci.
Pravda je víc než moc, protože je trvalá.
Ale už v tuto těžkou chvíli si musíme uvědomit závazek, že na tu budoucnost nebudeme čekat s rukama v klíně.
Budeme víc než dosud pracovat pro svůj národ, pro jeho vnitřní sílu a jednotu.
Čím lepší lid uděláme ze svého národa, tím víc uděláme také pro tu lepší stránku dějin.
I v našem osudu se odehrává dějství světové, které bude s velkou a slavnou nutností pokračovat dál.
My se nemáme co bát světového vývoje, naopak; každé násilí je krátké na obecnou lidskou potřebu svobody, míru a rovnosti mezi lidmi a i národy.
Musíme nesmírně mnoho dělat sami pro sebe, musíme mít ještě více rádi svůj národ, musíme se víc milovat mezi sebou; věříme, že i v tom, a hlavně v tom je naše velké poslání ve světě: Udělat ze sebe národ po každé stránce schopný lepší budoucnosti, než je přítomná a dočasná temná episoda evropské historie.
Bože, neprosíme Tě, abys nás pomstil; ale prosíme Tě, abys každému z nás vdechl ducha důvěry i abys nikoho nenechal marně zoufat, ale už teď hledat, v čem může být platný pro budoucí úkoly věčného národa.
Zoufalců teď nepotřebujeme.
Potřebujeme víry.
Potřebujeme vnitřní síly.
Potřebujeme účinné lásky, která nás zdesateronásobní.
Nikdy nebude malým národ, který se nedá zviklat ve své víře v budoucnost a v práci pro své lepší příští."
L.K.