Obrázek si udělejte sami ...
V médiích se po opičích neštovicích, ptačí chřipce a hepatitidě objevilo nové strašítko, které má potenciál vylekat širokou veřejnost podobně jako coronavirus. Dorazila loď nakažených hantavirem, o kterých laická veřejnost nikdy neslyšela. Proto jsem napsal tento souhrn znalostí ohledně infekčního potenciálů hantavirů a možnosti jejich zneužití pro vývoj biologických zbraní. Obrázek si udělejte sami a případně sami hledejte na své otázky odpovědi.
Výskyt v ČR Výskyt hantavirových infekcí v České republice je relativně vzácný.
Podle informací Státního zdravotního ústavu (SZÚ) se počty nakažených v ČR pohybují v řádu jednotek až nižších desítek případů za rok.
Počet případů úzce souvisí s populačními cykly hlodavců.
Vyšší výskyt bývá zaznamenán v letech jejich přemnožení (např. v letech s nadúrodou bukvic a semen).
Rizikovými oblastmi jsou typicky přírodní ohniska, jako jsou pole a lesy, kde lidé přicházejí do kontaktu s rezervoárem viru.
Dominantní typy hantavirů v Evropě (včetně ČR) jsou především viry Puumala a Dobrava, které způsobují mírnější formu onemocnění zvanou hemoragická horečka s renálním syndromem (HFRS).
Rezervoár viru
Hlavním a přirozeným rezervoárem hantavirů jsou drobní hlodavci, u kterých infekce probíhá dlouhodobě a bezpříznakově.
V ČR jsou to norník rudý (typ viru Puumala), myšice temnopásá (typ viru Dobrava), potkan a krysa (typ viru Seoul)
Cesty přenosu infekce hantaviry na člověka
Člověk se nakazí náhodně, nejčastěji vdechnutím aerosolu kontaminovaného exkrementy infikovaných zvířat.
Virus je vylučován močí, stolicí a slinami hlodavců.
Pro nakažení je rizikové například zametání chat, chalup nebo stodol, kde se hlodavci vyskytovali, nebo práce v lese a na poli.
U hantavirů, které se přirozeně vyskytují v České republice a zbytku Evropy (jako jsou viry Puumala nebo Dobrava), nebyl mezilidský přenos nikdy prokázán.
Zde jsou klíčová fakta o přenosu:
- Bez rizika v komunitě: Tyto viry se nepřenášejí běžným kontaktem, líbáním ani kapénkami mezi lidmi. Nemocný člověk tedy nepředstavuje riziko pro své okolí.
Hlavní cesta nákazy: Infekce v ČR zůstává výhradně zoonózou, což znamená, že se člověk může nakazit pouze přímo od hlodavce (vdechnutím prachu s jejich výkaly) nebo výjimečně kousnutím.
I když se tedy nákaza v ČR může objevit u více členů rodiny najednou, je to téměř vždy proto, že byli všichni vystaveni stejnému zdroji (například společně uklízeli zamořený sklep), nikoliv že by se nakazili jeden od druhého.
Jedinou výjimkou ve světě je virus Andes.
Schopnost přenosu z člověka na člověka byla zdokumentována pouze u tohoto viru Andes, který se vyskytuje v Jižní Americe (např. v Argentině či Chile).
I u tohoto viru je však nutný velmi blízký a dlouhodobý kontakt.
Proč je tato infekce kmeny puumala a dobrava nepřenosná mezi lidmi?
Hlavním důvodem, proč se evropské kmeny hantavirů (Puumala a Dobrava) nepřenášejí mezi lidmi, je biologické omezení v tom, jak a kde se virus v lidském těle množí a jak je (ne)vylučován do okolí.
Konkrétní faktory, které tuto nákazu činí pro virus "slepou uličkou" v případě člověka jsou následující:
1. Nízká tvorba zralých virových částic
Laboratorní studie naznačují, že u většiny hantavirů (včetně těch našich) dochází v lidských plicích k tvorbě jen velmi malého množství plně zralých a infekčních virových částic.
Virus se sice v těle množí a způsobuje nemoc, ale jeho produkce není dostatečně efektivní na to, aby se v dýchacích cestách nahromadilo množství schopné nakazit dalšího člověka.
2. Ochranná funkce lidských slin
Výzkumy zaměřené na virus Puumala ukázaly, že lidské sliny obsahují specifické složky (včetně protilátek typu IgA), které dokážou replikaci tohoto viru účinně blokovat.
I když se virová RNA může v slinách pacienta objevit, je díky těmto obranným mechanismům infekční potenciál viru eliminován.
Kontrast s virem Andes: Jihoamerický virus Andes (jediný přenosný mezi lidmi) je vůči těmto antivirovým složkám lidských slin unikátně odolný.
Pro hantaviry je člověk evolučně nevhodným hostitelem.
V hlodavcích virus přežívá dlouhodobě, množí se v ohromném množství a je aktivně vylučován močí a trusem do prostředí.
Infekce u lidí je bouřlivá, ale krátká.
Virus nedokáže v lidském těle vytvořit stabilní mechanismus pro masivní vylučování ven, kterým by zasáhl dalšího hostitele, a tak v životním cyklu viru je člověk slepou uličkou.
Shrneme-li si dosavadní znalosti o infekci hantaviry u lidí dojdeme k závěrům, že zatímco virus Andes se dokáže šířit úzkým kontaktem (např. líbáním nebo sdílením jídla), u kmenů v ČR tomu brání jak nižší virová nálož v dýchacích cestách, tak přirozené bariéry v našich slinách.
Ačkoliv je virus Andes unikátní svou schopností přenášet se z člověka na člověka, jeho primární cesta do lidské populace vede právě přes hlodavce.
Jeho šíření probíhá ze zvířecího rezervoáru.
Hlavním nosičem je křeček ocasatý (Oligoryzomys longicaudatus), který žije v Jižní Americe (Chile, Argentina).
Virus je vylučován infikovanými hlodavci, kteří virus masivně vylučují ve své moči, trusu (stolici) a slinách.
Lidé se nejčastěji nakazí vdechnutím prachu nebo aerosolu, který vznikne při rozvíření těchto zaschlých exkrementů (např. při zametání, kempování nebo zemědělských pracích).
Manželský pár, který byl infikován a nákazu přinesl na výletní loď, se infikoval pravděpodobně na skládce odpadků.
Jaký je rozdíl mezi přenosem od hlodavce a od člověka?
K nákaze od hlodavce dochází skrze kontaminované prostředí (výkaly/moč).
Virus v zaschlém trusu může zůstat infekční několik dní v závislosti na teplotě a vlhkosti.
Při nákaze mezi lidmi hrají hlavní roli tělní tekutiny (sliny, krev, pravděpodobně i moč nemocného) a velmi blízký, dlouhodobý fyzický kontakt (např. v rámci rodiny nebo při péči o nemocného).
Zatímco tedy evropské hantaviry končí u člověka jako v "slepé uličce", virus Andes dokáže po prvotním nakažení z hlodavčích exkrementů pokračovat v řetězci dále mezi lidmi.
Virus Andes v České republice nemá žádného přirozeného hostitele mezi místními hlodavci.
Tento virus je úzce vázán na své specifické rezervoáry, které žijí výhradně v Jižní Americe (Argentina, Chile).
Jak již bylo řečeno je hlavním rezervoárem křeček ocasatý (Oligoryzomys longicaudatus), malý hlodavec s velmi dlouhým ocasem, který se vyskytuje v Chile a Argentině.
Virus byl v Jižní Americe nalezen i u několika dalších druhů, jako je například endemicky se vyskytující myš dlouhosrstá. (Abrothrix longipilis).
V Evropě ani v ČR tito hlodavci nežijí.
Proto u nás nehrozí riziko nákazy z prostředí (z trusu hlodavců) tímto konkrétním virem.
Jediným teoretickým rizikem pro Evropu by byl import nákazy cestovatelem (člověkem), který se nakazil v Jižní Americe, vzhledem k unikátní schopnosti viru Andes přenášet se z člověka na člověka.
Dlouhou dobu se věřilo, že hantaviry přenášejí výhradně hlodavci.
Moderní výzkumy však ukázaly, že spektrum hostitelů je mnohem širší.
Ukazuje se, že netopýři vampýři (resp. upíři) mohou být rezervoárem hantavirů.
Důkazy z Jižní Ameriky:
V Brazílii a dalších zemích byl v tkáních upíra obecného (Desmodus rotundus) potvrzen výskyt hantavirů.
Studie prokázaly, že virus se v těle upírů aktivně množí.
Virový protein byl nalezen v mnoha jejich orgánech.
U některých netopýrů v Jižní Americe byly zachyceny stopy virů, které jsou geneticky blízké vysoce nebezpečnému viru Andes (způsobujícímu plicní syndrom u lidí HPS).
Ačkoliv byly u našich netopýrů hantaviry detekovány, neexistují žádné důkazy o tom, že by tyto konkrétní kmeny byly přenosné na člověka.
Hlavním rizikem v ČR tak zůstávají stále drobní hlodavci.
Ostatní rezervoáry (mimo hlodavce a netopýry)
Kromě hlodavců a netopýrů byly hantaviry objeveny také u dalších drobných savců:
- Rejsci a krtci: Jsou významnými hostiteli specifických kmenů hantavirů po celém světě.
- Ryby a plazi: Novější studie naznačují, že hantaviry mají velmi starou evoluční historii a mohou se vyskytovat i u těchto skupin živočichů.
Shrnutí:
Ačkoliv upíři v Jižní Americe hantaviry přenášejí, v našich podmínkách zůstávají hlavním a prakticky jediným rizikem pro člověka drobní hlodavci (norníci, myšice).
Srovnání příznaků infekce: Andes (HPS) vs. Puumala/Dobrava (HFRS)
Infekce virem Andes způsobuje tzv. hantavirový plicní syndrom (HPS) a hlavním zasaženým orgánem jsou plíce (infekce způsobí plicní edém).
Infekce virem Andes je výrazně nebezpečnější než "evropské" formy onemocnění (HFRS).
Infekce evropskými viry Puumala a Dobrava způsobují hemoragickou horečku s renálním syndromem (HFRS), což je závažné virové zoonotické onemocnění přenášené hlodavci.
V České republice se jedná o endemické onemocnění, s ročním výskytem cca 10-15 případů, přičemž reálný počet může být vyšší kvůli mírným průběhům.
Základní fakta o infekci těmito viry jsou v následující tabulce.
Vlastnost Virus Andes (HPS) Viry Puumala / Dobrava (HFRS)
Hlavní zasažený orgán
Plíce (plicní edém) Ledviny (selhání ledvin)
Prvotní příznaky
Horečka, únava, silné bolesti svalů (stehna, záda), zažívací potíže
Horečka, bolesti hlavy, bolesti v bedrech, poruchy vidění
Zlom v nemoci
Po 4-10 dnech: náhlá dušnost, kašel a šok v důsledku zaplavení plic tekutinou
Snížení tlaku, snížení produkce moči, následné krvácivé projevy
Smrtnost (mortalita)
Velmi vysoká (30-40 %) Nízká (<1)
Základní hygienická opatření
Bezpečný úklid a hygiena
- Nikdy nezametejte nasucho: Pokud narazíte na trus, nezametejte jej ani nevysávejte, aby se do vzduchu nedostal infekční prach. Povrch nejprve důkladně navlhčete roztokem Savo (běžné bělidlo 1:9 s vodou) a nechte 5-15 minut působit.
- Osobní ochrana: Při úklidu rizikových míst používejte gumové rukavice a ideálně respirátor (třídy N95/FFP2).
- Skladování potravin: Jídlo a odpadky uchovávejte v pevných, hermeticky uzavřených nádobách, které hlodavce nelákají.
Omezení mezilidského přenosu
V oblastech s výskytem viru Andes se doporučuje zvýšená opatrnost v blízkosti osob vykazujících příznaky (horečka, dušnost):
- Hygiena rukou: Časté mytí rukou mýdlem nebo dezinfekcí.
- Omezení sdílení: Nesdílejte nápoje, příbory, dýmky ani cigarety s osobami, které mohou být nakaženy.
- Fyzický odstup: Vyvarujte se velmi blízkého kontaktu (líbání, intimní kontakt) s lidmi vykazujícími známky onemocnění.
Vzhledem k záležitosti s virem CARS-CoV-2 je zcela legitimní se ptát, zda lze virus Andes případně jiné hantaviry upravit pro potřeby biologických zbraní.
Tato otázka se dotýká oblasti bezpečnosti a bioterorismu.
Hantaviry byly v minulosti zvažovány jako potenciální agens pro biologické zbraně, a to především kvůli jejich vysoké smrtnosti a schopnosti šířit se vzduchem (aerosolem).
Zde jsou některé technické a historické souvislosti
Proč jsou hantaviry předmětem zájmu v této oblasti:
- Vysoká smrtnost: Zejména virus Andes a další americké kmeny způsobující HPS (Human Pulmonary Syndrom) (např. virus Sin Nombre (SNV)) mají úmrtnost kolem 35-40 %, což je řadí mezi velmi nebezpečné patogeny.
- Přenos aerosolem: Přirozená cesta nákazy (vdechnutí prachu s výkaly) je v podstatě hotový mechanismus pro šíření viru ve formě aerosolu.
- Mezilidský přenos (Andes): Schopnost viru Andes šířit se z člověka na člověka by teoreticky umožnila vznik sekundárních ohnisek nákazy, což je u biologických zbraní vlastnost, která zvyšuje jejich ničivý potenciál.
Technické překážky a limity
Přestože jsou hantaviry nebezpečné, jejich praktické zneužití jako zbraně čelí velkým problémům:
1. Náročná kultivace: Hantaviry se v laboratorních podmínkách množí velmi pomalu a je obtížné je vypěstovat ve vysokých koncentracích (titrech), které jsou pro zbraňové systémy potřeba.
2. Labilita v prostředí: Virus je obalený (má lipidovou membránu), což znamená, že je citlivý na sluneční záření, teplo a sucho. Mimo hostitele nebo stabilizované prostředí rychle ztrácí infekčnost.
3. Genetické úpravy: Ačkoliv moderní virologie umožňuje manipulaci s genomy (tzv. reverzní genetika), hantaviry mají složitý třísegmentový genom, jehož úprava tak, aby se zvýšila virulence nebo stabilita a zároveň se virus nezhroutil, je extrémně náročná.
Historický kontext a regulace
Během korejské války (50. léta) onemocněly tisíce vojáků hantavirem (tehdy neznámým).
To vedlo jak USA, tak SSSR k výzkumu těchto virů v rámci vojenských programů, ale neexistují veřejné důkazy o tom, že by byly úspěšně vyvinuty na jejich základě použitelné biologické zbraně, jako mají potenciál například antrax nebo pravé neštovice.
Kvůli svému potenciálu jsou hantaviry (zejména ty způsobující HPS) zařazeny do laboratoří s vysokým stupněm zabezpečení (BSL-3 nebo BSL-4) a podléhají přísné mezinárodní kontrole.
V současnosti se vědecký výzkum hantavirů soustředí primárně na vývoj vakcín a antivirotik.
Riziko jejich zneužití pro vojenské účely zůstává předmětem sledování bezpečnostních složek.
Nevíme, co se děje v laboratořích, které se vymykají kontrole a jejichž financování je neprůhledné.
To už jsme zažili s covidem.
Bezpečnostní složky nevidí a neslyší, když je potřeba.
Otázky, které je nutné nebát se položit
Jaký byl zdravotní stav pacientů před nákazou (komorbidity, imunodeficience, diabetes, vakcinace genetickými vakcínami proti covid-19)?
Jedná se o původní kmen viru Andys, nebo je to produkt genetického inženýrství jako v případě SARS-CoV-2?
Nastane opět mediální masáž, nesmyslná opatření a nátlak na jejich dodržování?
Rozjede se opět byznys s masivním testováním a restrikce pohybu falešně diagnostikovaných?
Objeví se najednou spásná mRNA vakcína, která zabrání infekci, jejímu přenosu a bude mít 95% účinnost.
Vytáhnou média osvědčené maňásky, aby rozjeli kampaň maximálního vystrašení obyvatelstva?
Čím to je, že virové infekce, které jsou tu s námi po staletí, se najednou v rychlém sledu stávají předmětem nuceného zájmu médií a farmafirem?
------------------------------------------------------------------------
Prof. RNDr. Jaroslav Turánek, DSc.