Premiér Petr Fiala, když zapáleně mluvil o tom, že z unie přijde 50 miliard, musel vědět, že lže. Jaká je hodnota takového premiéra?

V televizi se jako na orloji střídal jeden politik za druhým a kolem povodní lakoval všechno na růžovo. Zvládáme, o každého bude postaráno, nikdo nezůstane na holičkách. Jenže je mediální obraz povodní, jehož vymalování se chopí politik, kterému jde o znovuzvolení ve volbách, a jinak se tváří realita. Byl jsem osloven živnostníkem z Ostravy. A nestačil se divit, jak pěkně se naše státní zřízení i média umí chovat.

V neděli 15. září v časném odpoledni živnostníkův syn, také živnostník, za velmi jadrného ostravského p*čování natočil protržení protipovodňové hráze u soutoku řek Odra a Opava. 

Na videu je vidět, jak se protrhává protipovodňová hráz. 

V tu chvíli mohla nastoupit záchranná akce, která by ještě naprostou katastrofu mohla z velké části odvrátit. 

Ale nic se nedělo. 

V médiích druhý den zaznělo, že protipovodňová hráz praskla až v pondělí, 16. září, a že tedy nešlo nic dělat. 

Což byl velmi kuriózní přehmat, na který můj pisatel obratem upozornil jak regionální televizi, tak i televizi CNN Prima News. 

V regionální televizi mu odpověděli, že o tom ví už od dalšího diváka, který podal podnět k reportáži. 

Ovšem k žádné investigaci ze strany regionální televize nedošlo. 

CNN Prima News ani nereagovala.

Přitom protržení protipovodňové hráze bylo příčinou škod ve výši stovek milionů korun. 

Ne-li daleko víc. 

Mohlo se jí z velké části předejít? 

Rozhodně. 

Pokoušel se o to někdo? 

15. září nikdo. 

Syn živnostníka poté poskytl patnáctiminutový rozhovor ostravské TV, kde sdílel jak foto a videodůkazy, tak i vlastní pozorování. 

Ale nic se nedělo, ač by nejspíš měly být vyvozené důsledky. 

Kupříkladu pro ty, kteří na protipovodňové hrázi vystavěli cyklostezku, která musela nutně hráz oslabit.

Živnostník mi popsal i chování města vůči postiženým.

Když voda opadla, začalo se s vyklízením a čištěním. 

Pomohl stát, potažmo obec? 

Živnostník se obrátil na městskou část Ostravy Mariánské Hory s tím, že by po povodni potřeboval přistavit kontejner, aby mohl začít čistit. 

Do telefonu se mu úředník podivil, že v oblasti byly záplavy (2,5 metru vody uvnitř budovy jeho živnosti). 

Na to konto byl byrokrat pozván do míst. 

Přijel, uznal, že povodně tudy protekly a že má tedy živnostník nárok na přistavení kontejneru. 

Ten byl do chvíle naplněný zničeným nábytkem. 

Živnostník volá na úřad, že je potřeba přistavit další, víc do něj nenacpe. 

"Bylo nám řečeno, že jako podnikatelé nemáme nárok, že si musíme kompletní likvidace povodní hradit ze svého," napsal mi živnostník a uživatel vstřícnosti našeho státního zřízení.

K tomu se živnostník obrátil na úřad i s tím, zda mu poskytne dezinfekci, rukavice, košťata, lopaty a podobný herberk, za pomoci kterého se s následky povodní bojuje. 

"Odpovědí z MÚ bylo, že obchody jsou otevřené a všechno si můžeme nakoupit. 

O nějakém zapůjčení elektrocentrály nebo vysoušečů nemůže být ani řeč," informoval mě živnostník.

K tomu mi napsal, že ze strany města nedošlo prakticky k žádnému informování. 

Město selhalo také u protipovodňových opatření. 

Popsal mi svou zkušenost s povodněmi z roku 1997. 

Už v tu dobu měl živnost a následný chaos odstonal operací plotének a jedním srdečním infarktem. 

Od roku 1997 nedošlo ze strany města a ani povodí k výraznému posunu stran protipovodňových opatření. 

"Musím tedy konstatovat, že městské úřady v Ostravě situaci naprosto nezvládly, a to jak v informovanosti, protipovodňových opatřeních ani pomoci při likvidaci a pokud bude někdo tvrdit něco jiného, lže," dočetl jsem se v dopisu

"O to více musím ocenit pomoc přátel i úplně cizích lidí, kdy se u nás zastavilo auto s dobrovolníky a elektrocentrálou z Liberce, že je do Opavy nepustili, tak budou pomáhat u nás. 

Pokud se najdou i takoví lidé, není to s naší společností úplně beznadějné," zakončil svůj dopis živnostník.

V televizi vypadaly povodně z úst politiků velmi dobře. 

Zvládáme, staráme se, pomáháme, jsme na místě a nikoho nenecháme padnout. 

No, to už jsme někde a někdy slyšeli. 

A opak byl pravdou.

Přijde mi přinejmenším velmi zvláštní, že žádné z velkých médií nechce zvednout kartu protržené protipovodňové hráze. 

Byla to opravdu tak velká voda, že hráz musela povolit stůj co stůj? 

Co když ne? 

Vždyť druhý den jsme se mohli dočíst, že protržení hráze šokovalo i odborníky. 

Mělo by se to rozhodně řádně prozkoumat, a pokud došlo k pochybení, nechť padají hlavy. 

Jak by to ve zdravém státě mělo být.

Chování městské části Mariánské Hory je pak odsouzeníhodné. 

Pokud živnostníkovi, té páteři ekonomiky, projde živností povodeň, musí stát pomoci. 

I proto si ho až nekřesťansky vysokými odvody a daněmi platíme. 

Ne živnostníka poslat ke všem čertům s tím, že si má všechno zaplatit sám, postarat se sám. 

Právě mu živností prošla velká voda a obrátila mu život vzhůru nohama. 

V tu chvíli je rolí státu být po ruce a pomáhat.

Stát jsem já, je jím onen živnostník, je jím každý občan této země. 

Okamžitě po povodních se v české společnosti strhla naše tradiční a krásná solidarita. 

Lidé vyrazili pomáhat do postižených oblastí, sbírky se nafukovaly finanční pomocí ze všech koutů země. 

A ty peníze ze sbírek, i peníze z navýšeného státního deficitu, měly a musí jít právě na pomoc lidem, jako je živnostník, který mi napsal. 

To jemu a dalším podobně vyplaveným chtěli lidé pomoci. 

A ne poslouchat z televize předvolební politický marketing, že všechno zvládáme a nikdo nepadne, a pak se dočítat, že nějaký ouřada z osmého patra paneláku, který si hezky pod důchodem na úřadě užívá buzeraci člověka, udílí knížecí rady a vzteká se, že za státní živnostníkovi nepřistaví ani kontejner.

Ale ano, z toho, jak mi živnostník napsal, jsem mezi řádky vyčetl, že jeho a ani jeho syna jen tak něco na lopatky nesrazí. 

Oni si své zase odpracují. 

Zase povstanou. 

Sedřou se u toho, potit krev budou… a stát budou považovat víc za nepřítele než záštitu. 

Přesně takhle se buduje nedůvěra ve stát.

Celou komiku státu pak doplňuje kašparství naší současné vlády. 

Ta nejen že lakuje během povodní před volbami, že svět je krásný a všem bude pomoženo, ale zároveň lže o tom, že na důsledky povodní půjdou extra peníze ve výši 50 miliard z Evropské unie. 

Ty na povodně nepůjdou. 

Žádné extra peníze nejsou, informuje ČTK. 

Evropská komise jen blahosklonně svolila, že  z už přidělených peněz na jiné tunely a malé domů můžeme odtrhnout část peněz a dát je na povodně. 

Takže je musíme odervat z jiných míst. 

Navrhuju z Ministerstva pro místní rozklad, to už je stejně celé rozdrbané a paralyzované, tak proč mu nesebrat celý rozpočet. 

My žádný místní rozvoj nepotřebuje, my, zoceleni vládou Petra Fialy, nepadneme… protože hlouběji už to nejde. 

Prostě jenom zůstaneme ležet. 

Zkrátka fušeřina kam se člověk podívá.

Zajímavé je, že premiér Petr Fiala, když zapáleně mluvil o tom, že z unie přijde 50 miliard, musel vědět, že lže. 

Jaká je hodnota takového premiéra? 

Pane Foltýne, vládní cenzore a bijče dezinformátorů, volám po vašem vyjádření k tématu. 

Teď přišla vaše chvíle, teď teprve byste měl začít chrlit něco o sviních, které vedou společnost k nedůvěře v systém. 

Teď nemlčte a mluvte. 

Jenže vy budete mlčet, jste vládní cenzor. 

Vládní cenzor, ten premiéra neopravuje, ten opravuje jen jeho oponenty. 

A tak to má být. 

Snad Foltýn na konci svého angažmá dostane za věrnou službu tučné prémie. 

Krýt lháře a nadávat ostatním do lhářů, to chce kachní žaludek.

Zdroj

Obyvatel jedné z vyplavených vesnic ve Slezsku poskytl týden od ničivých povodní rozhovor redaktorovi této rubriky, který je mu blízký. Vzhledem k upřímnosti svých odpovědí si ale co do své identity (která je redakci známa) vyžádal její omezení na symbolický monogram V. R. 

Jaká je u vás situace, poté co před týdnem proběhly povodně?

Já jsem z jedné z vesnic, kterou to v roce 1997 vzalo skoro celou jako Troubky, a teď, po 27 letech, nás to vzalo podruhé. 

Mimochodem, stejně jako Troubečtí jsme dost katolický kraj. 

Proslýchá se, že teď, když to bylo na spadnutí, prošel troubecký farář nad vesnicí s Nejsvětější svátostí, voda přišla, ale zastavila se těsně před vesnicí. 

My jsme se modlili taky. 

Já jsem ještě v poslední chvíli šel nakoupit k manželům, kteří celý život střádali na svůj krámek, který v tu chvíli už byl nepřestěhovatelný, tak jsem jim řekl, ať to zavřou a jdou k nám, a když už to teklo ze všech stran a elektrika dávno nešla, ve starých knížkách jsem našel modlitbu proti živlům a tu jsme s manželi dali. 

Co jiného dělat se situací, se kterou se nedá jinak dělat nic? 

No a náš dům, oproti ostatním nijak vyvýšený, zůstal ušetřený, byli jsme na takovém ostrůvku. 

Když to potom začalo opadat a manželé se poprvé šli podívat před náš dům, zjistili, že krámek (který taky nebyl proti ostatním nijak nahoře) též zůstal ušetřen. 

Čímž bych nechtěl dělat nějakou propagandu svému pohledu na svět…

…který je, pokud vím, v jádru dost praktický. Jak se teď, po 27 letech, projevila státospráva?

Predikce povodní tentokrát byla dobrá, ale byla v zásadě k ničemu, protože nic z toho, co slibovali, neudělali. 

Pořád se mluvilo o těch centrálách přežití na vyvýšených místech, nakonec je tam ale nikdo nedal. 

V roce 1997 nebyla predikce žádná, ale okamžitě potom, co opadla voda, přijeli vojáci, přivezli jídlo, materiál, odklízeli. 

První vojenský kamion jsme u nás tentokrát viděli až týden od povodní, dneska (v neděli 22. 10. – pozn. autora). 

Přivezli nám s ním starý bagr. 

Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to do nějakého satirického filmu. 

Jo, za covidu, to se tu uniformovaní objevili hned. 

Měli ty vesnice občancované a buzerovali, kdo kam jde. 

U nás se teď o všechno stará místní samospráva, dobrovolní hasiči, podnikatelé a jiní dobrovolníci.

Jeden chlap z našeho kraje, co za těchhle okolností vždycky pomáhá, byl strašně naštvaný, že ho nechtějí do vsi pustit s nákladem zásob a balených vod. 

Já jsem byl teď hned po opadnutí vody na druhé straně v Polsku, kde to vzalo celé městečko, a to bylo plné vojáků, chlapů s lopatama a už se vyklízelo. 

Takže: v Polsku se o lidi starají, u nás se za sebe musíme brát sami, a ještě nás vy*íraj. 

Užije je leda vás legitimovat, jestli jdete do vlastního baráku. 

Když jsme u tý predikce povodní – u nás v sousední obci jeden lokální politik předem navrhoval včas zavřít některý provozovny a zachránit v nich, co se dá, a druhej to shodil ze stolu. 

Samozřejmě, před kamerami se potom s panem prezidentem Pavlem producíroval ten, co tam lidem nechal utopit celej majetek.

Když jsme u těch politiků: Jak u vás tenhle víkend proběhly komunální volby?

No, u nás proběhly, ale kdyby to bylo na mně, tak by neproběhly. 

Tady jsou lidi na státní správu už i tak naštvaní, a teď si představte, že by se mi stalo to, co tomu člověku ze zastupitelstva, co to měl na starosti, že jste se těsně po jeho zaplavení vrátil do domu, sám jste v šoku, ale musíte klidnit rodinu, která vám hystericky pobíhá po domě, a do toho přijde volební komisař, abyste organizoval volby. 

Já bych ho shodil ze schodů. 

Ten náš zastupitel není já, a tak je udělal. 

Samozřejmě s mizivou účastí.

A aktuální situace po pohromách?

Dokud svítí sluníčko, je to dobrý, ačkoli oproti nížinám je u nás teploměr o pěkných pár čísel níž. 

Ale máme na to jen pár týdnů, u nás v horách někdy začíná chumelit už v říjnu, a co pak? 

Celá obec je bez elektřiny a nevíme, jak dlouho ještě. 

Ti, co si pořídili to ekologický topení, kde je všecko na elektriku, jsou v …, zatímco ti, co mají ještě normální, v zásadě nelegální kotle a kamna, ty to přežijou. 

Stejný je to s lidma, co maj starý agregáty. 

V době, kdy se ukazuje, že přinášejí světlo a teplo, už ani těm, co nad nima ohrnovali nos, už tolik nesmrděj. 

Holt ať žije Green Deal!

Druhá věc samozřejmě je, že bez elektriky nejdou žádný terminály, takže my, co ještě používáme hotový peníze, fungujeme. 

Ale u nás ve vsi se na to kašle, těm, co doma nic nemaj, se "píše na futro". 

Z hlediska nouzovýho zásobování materiálem je to na druhý straně standard, i lidi z vesnice, co se jim to vyhnulo, tam nosí věci, co nepotřebují, zatímco někteří si křečkujou celý palety zásob. 

A viděl jsem důchodce, co žijou sami, jak si odnášejí věci pro malý děti, co se jim hodí pro vnoučata v oblasti mimo záplavy.

Jinak jsou ale lidi většinou dobrý, zajímáme se jeden o druhýho, možná logicky i víc než předtím. 

Na ty, co to odnesli nejvíc, jsme udělali sbírku a jeden táta od rodiny, o kterým jsem si myslel, že ho nikdy nic nerozhází, když dostal ty peníze, tak se rozbrečel. 

Jinak je ale na nějaký deprese po pohromě ještě brzo, ty přijdou na řadu až tak za tejden, až budem z nejhoršího venku.

Dá se z takové prožité hrůzy vůbec vyvodit nějaké obecné poučení?

Obecně se projevila stará pravda, že nejzranitelnější je ten, kdo nemá rodinu, protože bez těch strejčků, tetiček a babiček se o ně v krizi státní správa nepostará. 

A co se týká hierarchie správních úrovní, teď jsem poprvé na dřeň prožil, že jestli správa na některý úrovni funguje, tak jen na té lokální. 

U všech ouřadů výš, kterým se za Rakousko-Uherska výstižně říkalo erár, platí, že jestli ještě v roce 1997 byly lidem jakž takž k něčemu, tak dneska se ukázalo, že jsou naprosto k ničemu. 

Kromě vegetování z našich peněz. 

To jsme si u nás v kraji teď velmi perně prožili.

Zdroj

Q.S.

Oba články popisují realitu, přesně jak ji vidím a zažívám, žijíc v této oblasti.