Pro velký úspěch se budou „naši krajané“ scházet v ČR každý sudý rok
Českým mediálním a politickým prostorem v minulých týdnech zahýbal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Vzhledem k tomu, že nakonec proběhl bez větších komplikací, dokonce až tak, že jeho mluvčí oznámil, že pro velký úspěch se budou "naši krajané" scházet v ČR každý sudý rok, považujeme za nutné se k celé akci vyjádřit. Sjezd nevydal obvyklé závěrečné komuniké, což mě vede k tomu, abych o tomto spolku shrnul základní fakta a trochu si zaspekuloval o důvodech pro takové rozhodnutí.
O spolku
Členská základna a politický vliv
Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e.V. – SdL) je největší zájmová a zastřešující organizace sudetských Němců vyhnaných a odsunutých po 2. světové válce z území tehdejšího Československa.
V Německu registrovaný spolek vznikl 25. ledna 1950 a vždy měl a stále ještě má mimořádně silné politické zázemí.
Sídlí v Mnichově a jeho nejvyšším představitelem (mluvčím) je Bernd Posselt.
Počet členů SdL za posledních 40 let poklesl zhruba na polovinu (z 500 až 600 tisíc na současných cca 250 tisíc) a věkový průměr se posunul o téměř celou jednu generaci výše (dominantní skupinou byli před 40 lety členové ve věku 40 – 60 let, dnes jsou jí lidé nad 70 let).
SdL má stále silné vazby v rámci celostátní konzervativní unie CDU/CSU a ve Svazu vyhnanců (BdV).
Velmi silný vliv má v Bavorsku, současný bavorský premiér Markus Söder (CSU) se pravidelně účastní akcí spolku jako oficiální patron.
Sudetoněmecké kořeny má odhadem 15 až 25 poslanců Bavorského zemského sněmu (z celkových 203 křesel) a asi 20 až 30 poslanců Bundestagu (z aktuálních 630 křesel).
Z historie SdL
Sudetští Němci tvořili v poválečném Bavorsku masivní voličskou sílu (tzv. "Čtvrtý kmen Bavorska"), což jim umožnilo získat silný politický vliv, zejména prostřednictvím vládní strany CSU.
Mezi jejich hlavní úspěchy v bavorské a spolkové legislativě patří:
- Spolkový zákon o vyhnancích (1953): Klíčová legislativa na federální úrovni, která integrovala miliony vysídlenců, zajistila jim sociální integraci, uznání občanství a finanční kompenzace za integraci. Paragraf 96 tohoto zákona ukládá německému státu a spolkovým zemím povinnost udržovat a rozvíjet kulturní dědictví vyhnanců.
- Bavorský patronát (1954): Spolková země Bavorsko oficiálně převzala patronát (Schirmherrschaft) nad sudetoněmeckou národnostní skupinou. Tento akt se stal pevnou, právně závaznou doktrínou bavorské státní politiky.
- Zákon o Sudetoněmecké nadaci (1970): Bavorský sněm schválil speciální zákon, kterým zřídil veřejnoprávní nadaci financovanou z bavorského státního rozpočtu. Ta zajišťuje institucionální financování sudetoněmeckých kulturních aktivit, archivu a institutu Collegium Carolinum.
Původní program SdL obsahoval požadavky na právo na domovinu, znovuzískání majetku, odškodnění a právní revizi Benešových dekretů.
V letech 1950 až 1989 byl v ČR většinově vnímán jako revanšistický spolek. Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji, podepsaná v roce 1997 za vlády Václava Klause v ČR a Helmutha Kohla v SRN, otupila hrany v česko-německých vztazích a fakticky započala proces marginalizace revanšistických hnutí v Německu.
Sudetoněmecké krajanské sdružení pod vedením tehdejšího mluvčího Franze Neubauera proti ní tehdy velmi ostře vystoupilo a lobbovalo u německých poslanců, aby dokument neschválili.
Když Evropský parlament 9. dubna 2003 hlasoval o přistoupení ČR do EU, byla Křesťansko-sociální unie (CSU) zdaleka nejvýznamnější a nejjednotnější skupinou, která hlasovala proti vstupu České republiky.
V Evropském parlamentu tehdy zasedali v rámci nejsilnější frakce Evropské lidové strany (EPP-ED) a proti přistoupení ČR hlasovali všichni její poslanci, včetně Bernda Posselta.
Důvodem jejich odmítavého postoje byly poválečné Benešovy dekrety.
Poslanci CSU požadovali, aby Praha tyto dekrety před vstupem do unie zrušila, a protože se tak nestalo, demonstrovali svůj nesouhlas hlasováním proti (přestože zbytek jejich mateřské frakce EPP vstup Česka podpořil).
Až v březnu 2021 došlo k oficiálnímu vypuštění majetkových a restitučních nároků ze stanov SdL.
Organizace se dnes prezentuje jako evropský projekt porozumění a most mezi Německem (Bavorskem) a Českou republikou.
Hlavními body teď jsou "zachování sudetoněmeckého kulturního dědictví, společný boj proti nacionalismu, podpora německo-českého dialogu a úzká spolupráce na regionální úrovni".
Uspořádání 76. Sudetoněmeckého dne v Brně sice vyvolalo v ČR silné emoce a odpor opozičních stran, ale z hlediska německé politiky představuje oficiálně posvěcený symbol evropského smíření a dialogu.
Praktická činnost a financování
SdL dnes oficiálně funguje jako kulturní, historická a diplomatická instituce provozující muzea a archívy, pečující o hmotné i nehmotné dědictví, dokumentující dějiny německého osídlení v zemích koruny české, podporující obnovu památek v českém pohraničí a pořádající každoroční Sudetoněmecké dny.
To vše nebrání českým levicovým a vlastenecky orientovaným stranám, aby spolek kritizovaly za neochotu bezvýhradně uznat výsledky 2. světové války a vnímaly ho jako hrozbu pro českou suverenitu a majetkové poměry.
Na druhou stranu je v Německu kritizován konzervativci, např. Witikobundem a AfD, za vypuštění majetkových nároků ze stanov.
Hlavním zdrojem financování SdL je bavorský rozpočet.
Bavorská vláda již v roce 1954 oficiálně převzala nad sudetoněmeckou etnickou skupinou "patronát" (Schirmherrschaft) a považuje ji za svůj "čtvrtý kmen".
Členové platí roční příspěvek v řádu několika desítek euro, dalšími zdroji jsou soukromé dary, výnosy z nadací (např. Sudetendeutsche Stiftung) a příspěvky na konkrétní přeshraniční kulturní projekty z německých federálních fondů na podporu kultury vyhnanců.
O Sudetoněmeckém dni v Brně
76. Sudetoněmecký den se v Brně uskutečnil na pozvání spolku Meeting Brno, jehož festivalový tým tvoří místopředseda KDU-ČSL David Macek, Markéta Beková, manželka Mikuláše Beka (STAN), bývalého ministra školství Fialovy vlády, a osobnosti z brněnské kulturní scény.
Podle údajů organizátorů se akce zúčastnilo okolo tří tisíc lidí.
Proti akci se konalo několik protestů, na tom největším se sešlo 6 až 8 tisíc demonstrantů.
Účastníci akce byli převážně na Výstavišti, které bylo po dobu jejího konání uzavřeno pro veřejnost.
Na akci vystoupili s vcelku smířlivými a zdvořilostními projevy mluvčí hnutí Bernd Posselt, německý spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt, bavorský premiér Markus Söder (CSU), zástupci pořádajícího spolku Meeting Brno a předseda senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil.
Na tom posledním vystoupení je pikantní, že dolní komora Parlamentu (za neúčasti opozice) před zahájením Sudetoněmeckého dne odhlasovala deklaraci, v níž vyjadřuje nesouhlas s konáním uvedeného sněmu na území České republiky a vyzývá organizátory této akce, zejména spolek Meeting Brno a vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení, aby od konání této akce na území České republiky upustili.
Co bylo skutečným cílem akce?
Češi a Němci se zdají být více než 80 let po 2. světové válce celkem smířeni, takže pokud představitelé SdL a organizátoři z české strany tvrdí, že cílem je smíření, implikuje to, že tyto dvě skupiny se ještě nesmířily?
A proč tedy nebylo přijato závěrečné komuniké, které by konstatovalo, že obě strany se na Sudetoněmeckém dni usmířily a dalších akcí podobného typu již netřeba?
Na první pohled by se mohlo zdát, že se jednalo o prvoplánovou provokaci, sondáž českého veřejného mínění, "průzkum bojem".
Dle mého názoru však šlo o mnohem víc – o otevření Overtonova okna, přeprogramování české společnosti do válečného módu.
Němci se mají stát opět našimi protektory, nenávist nemá být odstraněna, ale přesměrována na Rusko a jeho spojence.
A na konci budou naše pomocné prapory bojovat v rámci německých brigád na východní frontě.
Q.S.
Nemohu než souhlasit se závěrem článku...
Tragické a děsivé.