Pročpak se zmítají krutými starostmi až dnes? Nesouvisí to nějak s pokynem z velení NATO?
Pávek po vydatném obědě z prezidentské kuchyně byl v dobrém rozmaru i pojal touhu sdělit národu své hluboké myšlenky. Bohužel mu v tom nikdo nezabránil, a tak prohlásil, že ušetříme na nemocnicích a dáme víc do zbraní, čímž odradíme agresory. Stejně tak, jako v covidové době dobří lidé projevovali starost o zdraví národa, tak ti podobě založení zahořeli náhle probuzenou láskou k obraně republiky. Aniž by se kdokoliv zamyslel nad tím, že naše historické zkušenosti ukazují pravý opak.
Zatím jde o nemocnice
Zatím z propagandistických trub zaznívá, že ušetříme tuhle trochu na nemocnicích.
Vlastně jen zefektivnit tok peněz, nic pro co by byla potřeba se znepokojovat.
Zbrojit je totiž nesmírně výhodné a povzbudí to státní hospodářství.
Je to naprosto logické, proto budeme investovat ideálně 100 % HDP do zbrojení a ono se to vrátí.
Cožpak nemocnice, ale kolik peněz se utratí za jídlo.
Nesmíme to podceňovat, protože, jak bylo řečeno, Evropa je ohrožena vojensky, například ruským militarismem.
Evropský lid je však připraven nést oběti.
Je připraven konzumovat méně tuku, o něco méně vepřového masa, o něco méně vajec.
Ušetřené peníze budou použity na nové vyzbrojení.
Čtyři předchozí věty bez uvozovek zní docela aktuálně, až z toho mrazí.
Vyměnil jsem slovo německý za evropský a sovětský za ruský.
Text je z projevu Rudolfa Hesse z roku 1936.
Každý kdo nechce státní sebevraždu a nepodporuje 5 % HDP na zbrojení, dostane automaticky nálepku nepřítele státu, který nahrává Rusku.
Zajímalo by mne, kdy si tihle čiperní orátoři otřou svá mastná ústa a půjdou agitovat za méně jídla a více zbraní.
Jak šel čas se zbrojením v 1. republice
Nějak se zapomíná na to, že národní paměť má s podobnými úžasnými akcemi radostného zbrojení nepříliš dobré zkušenosti.
Kdopak si z hodin dějepravy v hlavě odnesl, jak se první Československá republika ujišťovaná o všestranné podpoře tehdejšími západními mocnostmi připravovala na střet s Říší?
Jak Beneš hlásával, že jsme skvěle zajištění, neboť jsme chráněni nejmocnějšími demokratickými státy?
Pro chápání dobových souvislostí poznamenávám, že meziválečná Francie měla nejsilnější armádu té doby a celý Wehrmacht se nemohl rovnat vojenské síle vyplývající z našich spojeneckých smluv.
Za námi stál celý západní demokratický svět.
Na základě těchto faktů se naše tehdejší vláda nebála a radostně investovala do pohraničních opevnění, státních zbrojovek a moderních vojenských technologií.
Československá armáda se tak stala jednou z nejlépe vyzbrojených armád Evropy podpořená mohutným domácím průmyslem.
Odradila tato silná armáda Německo od agrese?
Výsledek celonárodních obětí a výdajů na zbrojení byl skvělý.
Zbraně si díky rozkazu seshora ani nevystřelily, západní mocnosti nám zcela jasně objasnily, že nemáme ohrožovat světový mír svou neústupností, a českou výzbroj si kompletně převzala v roce 1939 německá armáda.
Říše nás z vděčnosti vzala pod svou ochranu, která nás stála mimo jiné okolo 350 000 mrtvých za šest let.
České zbrojovky pak pod říšským velením jely na plný výkon a podporovaly vojenskou moc našeho nepřítele.
Vybudované kapacity tak sloužily zcela jinému účelu, než jaký český lid zamýšlel.
Pro skutečnou obranu země před německou okupací se české jednotky v Británii a SSSR vyzbrojovaly na dluh.
Lidé si svůj odpor de facto financovali ze svého.
Některým jako odměnu za podporu odboje znárodnili továrny, o čemž by mohl třeba Baťa vyprávět.
Poučeni z dějin neděláme stejné chyby
Poučeni z těchto dějinných zkušeností jsme se moudře rozhodli nespoléhat na zrádný Západ a spolehli jsme se na spojenecký Východ.
Pod prapory revoluce se začal plnit skvěle promyšlený hospodářský plán.
Náš pokrok spojený s blahobytem vzbudil závist na Západě, a tak agitátoři začali lidu objasňovat, že je povinností každého soudruha se uskromnit a začít zbrojit.
To vše proto, abychom se ubránili agresivnímu imperialismu a jeho revanšistickým choutkám.
Kdo byl proti, tak to byl nepřítel lidu a čekala ho ideová převýchova v uranovém gulagu.
Tak si národ za další peníze, tedy mimo ty splátky půjček za válečnou výstavbu vojska v zahraničí, pořídil lidovou armádu postavenou na braneckém principu budovanou podle sovětského vzoru.
Na obranu šly šílené prostředky, možná až 5 % HDP.
Na zbraních pro podporu světové revoluce soudruzi opravdu nešetřili.
Kapacity zbrojovek se ještě rozšířily, vybudovaly se mamutí podniky, do práce byly povolány ženy, životní úroveň klesla na bídu, ale výzbroj armády utěšeně rostla.
Oči vojenské rozvědky se upíraly na západní armády, a tak v roce 1968 nějak přehlédly, že spojenecké armády Varšavského paktu stojí v pozoruhodně velkých počtech na našich hranicích.
Ty byly 21. srpna překročeny.
Odradila silná, dobře vyzbrojená armáda agresora od jeho úmyslů?
Co v dané situaci podnikla tehdejší Československá lidová armáda?
Vojsko si z těch drahých hraček, které mu národ pořídil, ani nevystřelilo.
Zbraně byly předány pod kontrolu okupačních armád.
Předali je přesně ti stejní komunisté, co v roce 1938 razili heslo "Dejte nám zbraně, dali jsme vám na ně!".
Na dobových záběrech z roku 1968 je vidno, že proti tankům cizích armád stojí lidé beze zbraní, které tak draze zaplatili své vlastní armádě.
Znovu byl národ obrán o výsledky své práce a donucen bojovat holýma rukama.
Vláda věcí tvých k tobě se zase navrátila, ó lide český
Pak přišel rok 1989.
Armáda na obranu padajícího bolševického režimu, který si ji tolik hýčkal, neudělala vůbec nic.
Ne, že bych jí to měl za zlé, za mne dobře, že komunismus padl.
Pomíjím otázku, zda by armáda vůbec byla ochotná vystoupit proti národu, který si pokračování komunismu masově nepřál.
Naivně věřím, že by nebyla, i když by dostala rozkaz.
Chci tím ale poukázat na skutečnost, že vojáci byli za minulého režimu zvýhodňováni proti většině obyvatel.
Jejich platy a s tím spojená životní úroveň patřila mezi ty lepší z pohledu příjmů a benefitů.
Ale přesto všechno nechali režim padnout.
Dovolím si malou odbočku.
Chtěl bych v této souvislosti generála státního prezidenta povzbudit k záchvatu pravdomluvnosti a v rámci "odpracování si" by mohl veřejnosti sdělit, jaké měl tenkrát úkoly a rozkazy.
Věc se má totiž tak, že vojenská kontrarozvědka, ale i rozvědka, měla mimo jiné za úkol střežit věrnost vojska vůči státu a bránit jej proti snahám ze zahraničí o podvracení politické spolehlivosti.
Tohle totiž byla situace, na kterou byl cvičen.
Došlo k ohrožení základů socialistického zřízení a ústavního pořádku.
Čím to, že to všechny členy vojenských tajných služeb nechalo chladnými?
Ale zpět k věci.
Lidé se radovali z pádu komunismu, ale abychom neupadli zase pod sovětský vliv, jali jsme se připravovat na vstup do NATO.
Pod záminkou sjednocení se standardy této aliance došlo k rozprodeji výzbroje bývalé lidové armády.
Koho to baví, tak se může začíst do tohoto článku, kolik výzbroje prostě zmizelo.
Jen tak pro obveselení pár zajímavých faktů.
V roce 1989 se uvádělo, že Československá lidová armáda měla více než 4 000 tanků.
Wehrmacht si k útoku na Sovětský svaz připravil 3 498 tanků různých typů.
Jeden československý tank stál 13 milionů komunistických korun a byl vyráběn domácím průmyslem.
Tank Leopard stojí zhruba 744,5 milionu Kč za kus a je dovezen ze zahraničí.
A oba tanky spolehlivě zničí útok levných dronů.
Po másle se tloustne, ale kanóny nás dělají mocnými
Jinými slovy, posledních zhruba sto let radostně zbrojíme, protože jsme ukotvení jednou tam, podruhé onde.
Proto je nutné vyrábět zbraně, abychom své hodnoty, výdobytky a způsob života uhájili před agresí zločinných režimů.
Nabízí se otázka, zda není problém v tom ukotvování, ale to bychom se dostali do tekutých písků rozvratné hybridní propagandy.
Protože teď jsme zcela jistě na správné straně a chystáme se na boj s armádami tmy z Ruska.
Jsme součástí neporazitelné západní soudržnosti, jejíž armády postupně vybavované nejmodernějšími zbraněmi odradí Mordor od útoku.
Jejich bojeschopnost díky profesionalizaci mnohonásobně převyšuje ruské schopnosti.
Tuto skvělou úroveň připravenosti předvedla španělská armáda při misi v Ceutě.
Zde se skvěle vycvičení profesionálové nechali zahnat partou rozdováděných nájezdníků s holemi a kameny.
Dovolím si připomenout, že šlo o dost vážnou situaci, vojáci utrpěli těžká zranění a doslova jim šlo o holé životy.
Ale nebojte se, žádnému útočníkovi se nastalo vůbec nic.
Vojíni španělské armády se nechali zahnat bez náznaku nějakého odporu nebo činu.
Nechme však vojákům jejich čest, ono čelit ve čtyřech lidech stovce lidí není snadné ani se zbraněmi.
Ale o to víc se podívejme na velení armády, které disponuje pravomocemi vydávat rozkazy.
Co je to za důstojníky, kteří nechají svoje vojáky napochodovat do výbušné situace s rozkazem – nesmíte střílet?
Armáda je cvičená na poslouchání rozkazů, takže se není co divit, že vojáci poslechli.
Co je to ale za velitele vojska, které váhá, co má dělat v situaci, kdy do země vpadne třicet tisíc nájezdníků?
Že nedostali příkaz od politiků?
A v roce 1936 tatáž armáda dostala příkaz, aby zabránila bolševizaci země?
Nedostala, a přesto zemi ubránila před nástupem komunismu.
K tomu je nutné připomenout, že konkrétně Španělsko má s nájezdy bašibozuků bohaté zkušenosti.
Šlo o tzv. Zelený pochod, který měl podobný scénář jako Ceuta dokonce se stejnými herci.
O francouzské nebo italské armádě netřeba ztrácet slova.
Nebo myslíte, že jiné západní armády jsou na tom lépe?
Lépe živit vlastní vojsko než to cizí
Nechci tvrdit, že bychom neměli živit svou armádu a nedávat na ni ani korunu.
Říkává se, že kdo nechce živit vlastní vojsko, brzy bude živit cizí.
Jenom nám se podařilo získat z pravidla výjimku tím, že jsme dost zámožní, abychom mohli živit tu naši, ale i tu cizí zároveň.
Nicméně obranu nezlepší nějaké číslo nebo nějaká norma, která určí, že to už je dost a díky tomu jsme nenapadnutelní.
Jestliže západní granát stejný jako ten ruský stojí desetkrát tolik, tak to více peněz nezachrání.
Moderní a drahé hračky se na bojištích ukázaly v poněkud mizerném světle.
Drony v porovnání s nimi udělají víc muziky za minimum peněz.
Ale klíčová je vůle důstojníků a obecně velení k odporu.
Znovu připomenu současné události v Ceutě, kde ozbrojené složky zasahují proti domácím lidem, kteří se snaží uhájit mír svého domova.
Kde chybí vůle k boji, tam jsou zbraně k ničemu.
Dokážete si představit, že by vláda vydala rozkaz vojákům vytlačit nájezdníky zpět?
Jak bude reagovat v budoucnu skvěle vyzbrojená česká armáda, až se k nám přes německé hranice přelijí muslimské mafiánské bojůvky?
Semknutím?
Nasvícením tanků?
Kolikrát v dějinách naší země kapitulantské vedení státu vydalo ono oblíbené heslo – zachovejte klid.
Rozhodně nevkládám naděje do odvahy lidí jako Fiala, Zdechovský, Černochová a jim podobní.
Když politici s morálním profilem soudruha Pávka dostanou náhlou starost o bezpečnost státu, tak je čas zpozornět, protože jde zcela bezpochyby o levárnu.
Stačí se zeptat, co tihle dobráci dělali před deseti lety?
Pročpak se zmítají krutými starostmi až dnes?
Nesouvisí to nějak s pokynem z velení NATO?
Tomu se říká krása nechtěného.
Na tom je vidět, jak tito lidé nejsou schopni samostatného myšlení nebo rozhodování a čekají na pokyn "shora", aby věděli, co je potřeba dělat.
Takoví lidé v čele státu vždy předznamenávají tragédii.
Pokud si vzpomenu na covidové doby, kdy se politici začali zajímat o naše zdraví, tak mi běhá mráz po zádech z toho, co se má stát.