Proválečné priority vlády už mají rysy fanatismu.

Šéfka obrany Jana Černochová (ODS), která již delší dobu hovoří o problematice úvěrů pro zbrojařské firmy "navzdory válce na Ukrajině", dnes oznámila, že pro komunikaci mezi bankami a zbrojaři vznikne skupina. 

Členka horní parlamentní komory a advokátka Jana Zwyrtek Hamplová nevěřícně kroutí hlavou. 

Hovoří o jisté úrovni fanatismu a doporučuje ministryni raději lobbovat za užitečné věci pro české občany.

Řada firem ze zbrojního sektoru si má stěžovat, že jsou ze strany bank diskriminované. 

Odmítají jim prý poskytnout úvěr nebo třeba vést účet. 

Proto bude podle ministryně pro lepší komunikaci mezi všemi stranami zřízena expertní skupina, v níž budou figurovat jak zástupci jejího resortu, tak bank.

Černochová uvedla, že její resort určí osoby, které budou k dispozici bankéřům ze všech bank, které by v budoucnu řešily problematiku financování strategických potřeb státu. 

V pondělí o tom debatovala se zástupci resortu financí, České bankovní asociace, sekce obranného průmyslu z Hospodářské komory a členy Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu, uvedla na svém webu ČT24.

Podle senátorky Zwyrtek Hamplové kroky Černochové opět jen potvrzují, že máme "vládu národní tragédie". 

Poukazuje, že Česko reálně pálí celá řada jiných věcí, které současná vládní garnitura neřeší. 

"Válka, zbrojení… prý jako strategická potřeba státu – a nám schází bydlení, lékaři, řemesla a české firmy se chystají stavět za mořem," zmiňuje politička některé z problémů v tuzemsku.

Úřadování Fialovy vlády zaměřené na zbrojení a válku podle senátorky hraničí s fanatismem. 

"Proválečné priority vlády už mají rysy fanatismu. A naše země opět 'nevzkvétá'…" podotýká kriticky na adresu vládního kabinetu.

Zaráží ji slova ministryně obrany Černochové, že "české zbrojařské firmy mají navzdory válce na Ukrajině stále problém získat úvěr od soukromých bank". 

"Takže stát (!) žádá a lobbuje u bank, aby úvěrovaly zbrojařské firmy?! 

A co je to probůh za formulaci 'navzdory válce na Ukrajině'? 

To je jako by ta válka byla součástí byznys plánů… 

Za podpory státu… ?! 

Ten tak podporuje soukromé podnikání zbrojařů i těch bank, to vše pro zbrojení a zbrojení… 

Zkrátka zbraně, zbraně, zbraně… 

Slyšíme vůbec ještě něco jiného?" rozčílila se následně Zwyrtek Hamplová.

Apelovala také na ministry, aby raději lobbovali za projekty na zlepšování kvality života nás, českých občanů, namísto podpory proválečných aktivit.

"Haló, vládo, probuď se – pokud to nevíš, máš být česká a máš naslouchat voličům. 

To první už dávno nejsi, a kdybys vyslyšela hlas lidu, v tichu odkráčíš do propadliště dějin… 

(Pokud ne před soud… ) 

 Ale lobbovat, aby soukromé banky podpořily zbrojení, to už je hodně přes čáru. 

A přesto se to děje. 

Oni po té válce opravdu prahnou. 

Bez ohledu na občany naší země. 

Ti jí jsou úplně jedno – potřebují od nich jenom daně, aby je mohli rozhazovat všemi směry. 

A válku, aby překryla jako téma jejich neschopnost," zakončila senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

O problematice úvěrů pro zbrojařské firmy hovořila Černochová koncem února. 

Děje se tak prý kvůli ruské agresi na Ukrajině. 

Posuzování zakázek bývá v této oblasti složitější než v jiných, vysvětlovaly banky. 

Soukromé banky také podle vyjádření někdejšího guvernéra České národní banky Jiřího Rusnoka a generálního ředitele UniCredit Bank Jakuba Dusílka na březnovém sněmovním semináři přistupují opatrně k financování zbrojního průmyslu i z obav o narušení své pověsti různými kampaněmi.

Zdroj

Q.S.

Je tady taková paralela... 1939-1945...

Otázkou je, kdy přijdou s podobnými legislativními úpravami buď v rámci místní protektorátní věrchušky, nebo zda přijde pověstné "evropské řešení" /na pokyn shora od komise/. 

Něco mi napovídá, že ve "zdravém jádru Říše" /Německo, Francie/ se o těchto věcech již diskutuje a jedná.

Pátého května 1942 vstoupilo v účinnost vládní nařízení číslo 154/1942 Sb. Přestože jde o právní normu přijatou protektorátní vládou, jednalo se o jeden z nejzásadnějších důsledků Heydrichovy okupační politiky, který měl v následujících třech letech výrazný dopad na životy statisíců obyvatel protektorátu.

Ještě před vypuknutím války, 25. července 1939, byly vydány dva zásadní pracovněprávní předpisy, které výrazným způsobem měnily politiku zaměstnanosti. Jednalo se o vládní nařízení číslo 190/1939 Sb., zavádějící pracovní povinnost pro muže ve věku 16–25 let, a číslo 193/1939 Sb., zřizující úřady práce, které mohly uchazeče do práce "přikázat" i proti jeho vůli.

V únoru 1941 byla pracovní povinnost rozšířena na všechny protektorátní občany ve věku 18 až 50 let. Podobná situace existovala s různými diferenciacemi ve většině nacisty okupovaných zemích. Podle odhadů pracovalo v létě 1941 v Německu na jeden a půl milionu zahraničních dělníků. Nábor probíhal i v německých satelitech, například na Slovensku.

Právě vyhláška č. 154/1942 Sb., nahrazující některé dřívější normy, včetně vyhlášky z prosince 1941, se stala podkladem pro realizaci této úmluvy. Nic na tom nezměnil ani atentát na Heydricha a jeho smrt. Čtyři dny po ní, 8. června 1942, přijel Sauckel do Prahy a svůj požadavek opakoval.

V následujících dnech začaly probíhat akce směřující proti osobám vyhýbajícím se pracovnímu nasazení. Šlo o tzv. akci "R", při níž byly prováděny policejní zátahy na různých veřejných prostranstvích, ale i v restauracích a na plovárnách. Kontrola zaměstnanosti probíhala také například při výměně potravinových lístků. V řadě jiných zemí se "lov" pracovních sil odehrával za použití ještě mnohem drastičtějších prostředků, takže již v létě 1942 se počet zahraničních dělníků v říší více než zdvojnásobil, na téměř tři a půl milionu.

Ani to však nestačilo a bylo jasné, že tímto způsobem nelze požadovaného čísla dosáhnout. V září 1942 proto rozhodl ministr hospodářství a práce Walter Bertsch, německý člen protektorátní vlády, aby byl realizován původní Heydrichův záměr, tedy povolávání celých ročníků k výkonu pracovní povinnosti. Nejprve byly "povolány" ročníky narození 1921 a 1922, později pak i ročníky 1918–1920.

Masový odliv pracovních sil z českých zemí však v roce 1943 začal způsobovat problémy v chodu protektorátní ekonomiky. Ohrožoval především pro nacisty nesmírně důležitý zbrojní průmysl a podle zpráv nacistických bezpečnostních složek působil i jako destabilizační faktor. Proud totálně nasazených z českých zemí do Německa (ale i na další okupovaná území) tak ve druhé polovině roku 1943 postupně klesal. V té době v Německu pracovalo na 287 tisíc českých dělníků.

Do jara 1944 odešlo na nucenou práci do Německa na 400 tisíc Čechů. Do konce války toto číslo v důsledku dalších opatření v souvislosti s totálním válečným nasazením ještě výrazně stouplo.

Zhruba tři tisíce, což není číslo nijak malé, jich v důsledku bombardování, pracovních úrazů a nemocí přišly během války o život.

Zdroj

Jinak vřele doporučuji navštívit tento odkaz.

Naleznete v něm zajímavé paralely se současností.

Válečný stav by věrchušce pomohl v mnoha věcech, které by v době míru budily silný odpor obyvatelstva.

Válečný stav je pro finanční elity požehnáním...

Vše jedním vrzem: green deal, total control... all in one...