Šelma dnes nemusí řvát. Stačí, když mluví kultivovaně.
Současný euroatlantický svět sám sebe prezentuje jako vrchol civilizačního vývoje. Demokracie, lidská práva, humanita, tolerance, právní stát, ochrana slabších, obrana svobody. To všechno jsou slova, která na první poslech znějí beránkovsky. Měkce, vznešeně, ušlechtile. Jenže problém začíná ve chvíli, kdy se za tímto slovníkem začnou opakovat staré mocenské vzorce: válka jako služba míru, cenzura jako ochrana, sankce jako morálka, propaganda jako informace, poslušnost jako odpovědnost a geopolitický zájem jako zápas dobra se zlem.
Šelma dnes nemusí řvát. Stačí, když mluví kultivovaně.
Třetí říše byla šelma bez masky.
V uniformě, v pochodech, v kultu vůdce, v technické racionalitě smrti, v mýtu vyvoleného národa a v ochotě proměnit celé dějiny v obětní pec.
Hitler je v tomto smyslu méně zajímavý jako psychologická osoba než jako archetyp falešného proroka: svůdce národa, který ponížení přeloží do mise, bolest do velikosti a politiku do kultu.
Tento režim padl.
Německo i Evropa ležely po roce 1945 na padrť: materiálně, politicky i morálně.
Šelma dostala smrtelnou ránu.
Její symboly byly zakázány, její jméno prokleto, její hrůza vystavena jako odstrašující paměť.
Jenže porážka jednoho režimu není totéž jako porážka principu, který ho nesl.
Šelma neumírá s jednou vlajkou.
Mění jazyk, barvy, instituce a masku.
Zjevení mluví o šelmě, jejíž smrtelná rána se zahojila, takže svět užasl a šel za ní.
Ten obraz je znepokojivý právě proto, že nemusí znamenat návrat minulosti v její staré podobě.
Šelma se nevrací jako kopie.
Vrací se jako metamorfóza.
Jednou v uniformě, podruhé v obleku.
Jednou jako řev na náměstí, podruhé jako tisková konference.
Jednou jako otevřený kult síly, podruhé jako humanitární slovník moci.
A nad touto proměnou stojí Babylon.
Spojené státy americké nejsou jen stát.
V apokalyptickém obrazu je lze číst jako globální bordelmamá současného řádu: hegemona, který nabízí ochranu, trh, dolar, technologie, kulturní prestiž, vojenské záruky, univerzity, platformy, zábavu, kariéru a status.
Neříká: "Klekni."
Říká: "Přidej se. Budeš v bezpečí. Budeš moderní. Budeš na správné straně."
To je svod Babylonu.
Ne prosté násilí, ale obchod s loajalitou.
Amerika kdysi nesla i skutečný emancipační slib.
Svobodu, energii, občanskou odvahu, vynalézavost, schopnost sebeopravy.
Právě proto je její dnešní podoba tak tragická.
Z manifestu politické a kulturní vyspělosti se čím dál víc stává globální správce závislostí: ekonomických, vojenských, technologických, mediálních i mentálních.
Nevěstka Babylonu nevládne tím, že všechny znásilní.
Vládne tím, že většina sama přijde, protože v jejím domě se dobře platí.
Evropa v tomto domě zestárla jako klient.
Po válce vstala z mrtvých pod americkou ochranou, zesílila, zbohatla, zmodernizovala se, ale zároveň se naučila mluvit jazykem hegemona.
A dnes stále častěji působí dojmem civilizace, která už nedokáže rozlišit mezi vlastní svobodou a správně odříkanou loajalitou.
Exemplárním symptomem je zacházení s historickou pamětí.
To, co bylo po válce samozřejmě zavrženíhodné, se dnes může v určitých kontextech přelakovat na hrdinský odpor, pokud to slouží aktuální geopolitické potřebě.
Banderovský motiv je výbušný právě proto, že odhaluje pružnost západní morálky.
Symboly, tradice a historické stíny, které by u protivníka byly okamžitě označeny za nepřijatelné, mohou být u spojence relativizovány, omlouvány nebo zasazeny do romantického rámce boje proti Rusku.
To není návrat Třetí říše v doslovném smyslu.
Je to něco záludnějšího: návrat principu, který se naučil používat opačný slovník.
Ďábelskost dnešní masky není v tom, že by otevřeně opakovala Hitlera.
Je v tom, že dokáže praktikovat stejný základní mechanismus pod jazykem dobra.
Rozdělit svět na světlo a tmu.
Vyrobit povinnou nenávist.
Omluvit násilí vyšším cílem.
Přepsat paměť podle potřeby.
Udělat z pochybnosti zradu a z poslušnosti ctnost.
V tom je šelma v rouše beránčím.
Tam, kde mluvící obraz připoutává člověka technicky, připoutává ho tato šelma morálně.
Nejen že bez systému nemůže kupovat a prodávat.
On má navíc věřit, že systém je dobro samo.
Má přijmout jazyk, v němž válka je mír, nátlak odpovědnost, cenzura ochrana, závislost partnerství a podřízenost evropská hodnota.
Znepokojivá synchronnost Zjevení nespočívá v tom, že bychom mohli jednoduše ukázat na jednu zemi, jednoho politika nebo jednu instituci a říct: "Tady je šelma."
Spočívá v tom, že se před námi rýsuje celý mechanismus.
Babylon jako svod.
Šelma jako moc.
Falešný prorok jako aparát legitimace.
Mluvící obraz jako médium poslušnosti.
Znamení jako podmínka účasti.
A právě proto je dnešní Západ tak nebezpečný: ne protože by se považoval za zlo, ale protože se považuje za nejvyšší dobro.
Otevřená brutalita se pozná snadno.
Moc, která páchá násilí jako humanitu, je mnohem svůdnější.
Třetí říše byla šelma bez kosmetiky.
Současná západní hegemonie je možná děsivější tím, že má dokonalý make-up: lidská práva, inkluzi, demokracii, bezpečnost, solidaritu, udržitelnost, ochranu.
A pod tím starý hlad po moci, kontrole, podřízení a přetvoření člověka.
Apokalypsa se tedy nevrací jako starý film.
Vrací se jako nový provozní systém.
A svět za ní jde, fascinován tím, že šelma byla poražena, a přece žije.
Že Evropa vstala z trosek.
Že Západ znovu prosperuje.
Že Babylon stále nabízí pokoj, peníze, ochranu a obraz dobra.
Jenže otázka zůstává stejná jako vždy: kolik duše se za tento pokoj platí?
Babylon nikdy nevládne jen z centra.
Vládne skrze své lokální pasáky, kteří udržují provoz domu v jednotlivých provinciích.
Zaklínají se občanem, demokracií, odpovědností a veřejnou službou, ale občan je pro ně především materiál: na daně, na statistiky, na mobilizaci, na morální pózu a nakonec možná i na válku.
A právě zde se beránčí maska trhá.
Když má být člověk chráněn, je klientem demokracie.
Když má platit, je povinným zdrojem.
Když má umírat, je vlastencem.
Gaza v tomto smyslu nepůsobí jen jako geopolitická tragédie, ale jako duševní striptýz Západu: ukazuje, kolik brutality dokáže civilizovaný svět omluvit, pokud ji páchá správný spojenec správným jazykem.
A Trumpovo vyhrožování Íránu, že může zemřít "celá civilizace", je stejný symptom v ještě nahatější podobě.
Nemusíme být přáteli íránské teokracie, abychom viděli, jaký typ ducha promlouvá z představy, že vzdorující země smí být postavena před volbu: podřiď se, nebo budeš vymazána.
A právě v tom je tragické memento dnešního Západu: nepřestal být schopen pýchy, lži, svodu ani násilí s genocidními rysy.
Jen se naučil dávat jim jména humanity.
Q.S.
Vskutku...
Ale je to ještě mnohem hlubší a vrstevnatější... mnohem.
A současně mnohem jednodušší... princip.