Sledujeme kolem sebe naše nejrůznější, politická monstra...
Tak to byl dneska zase den, jedna negativní zpráva střídala druhou, jakoby se to podobalo mořské vlně, kdy jeden negativní předpoklad se zhmotňuje a nabaluje na sebe další negativní předpoklad, aby i ten se rovněž zhmotnil a tak to postupně houstlo, až se to vše přes nás převalí...
Pozoruji to již dlouhé a dlouhé roky a dnes již nevěřím tomu, že by se tak dělo náhodně, byť nějaké, čistě pragmatické vysvětlení pro to nemám.
Ale totéž platí i pro to pozitivní dění - jedna dobrá zpráva odesílá do světa svou ozvěnu a ta se násobí, takže máte dny, kdy se cítíte, jakoby jste se alespoň na okamžik ocitli v jiném světě, kde byste již chtěli zůstat...
Ale zpět k tomu mému, dnešnímu, pochmurnému dni.
Takže, když ten můj, nepovedený, pracovní den již skončil, sednul jsem si na naší zahradě a dal si pivo s tím, že právě tady ty své pochmurné myšlenky rozpustím.
Ale netrvalo dlouho a zaslechl jsem ránu do našeho vnějšího, chodebního okna.
A koukám, na zemi tam pod oknem leží holub.
Ihned jsem odehnal našeho psa a běžel k němu, jenže on se mezitím na okamžik probral a vyletěl na větev naší třešně, odkud pak vzápětí spadl na zem.
Když jsem pak k němu přišel, bylo již pozdě, měl nárazem do okna zlomený vaz a v zobáčku kapku krve.
Mladý holoubek...
Tak jsem ho vzal do dlaní a chvíli ho v nich držel a přál mu šťastnou cestu na druhý břeh a zároveň si přitom říkal, že bych s tou svou, stále rostoucí přecitlivělostí, měl už konečně něco udělat, že mě každá takováto přirozená událost dokáže tak dojmout...
A pak mne, jen tak mimochodem, napadlo: A jak to máš s lidmi, také tě osud každého z nich, který se ocitá v tvém dosahu a dále, tak dojímá?
A víte, co jsem zjistil?
Zjistil jsem, že když si na některé z nich vzpomenu, žádný soucit nebo dojetí necítím, na rozdíl od toho náhodného holoubka.
Prostě nic, prázdno...
Někdy si v duchu řeknu, nechť vám náš Otec dá ještě další příležitost, ale jinak nic.
Zkrátka a prostě, neumím soucítit s lidmi, kteří svůj život zasvětili ovládání a týrání druhých a když pak přišla jejich poslední chvíle a nezbylo za nimi nic a jim to pak najednou, v jejich poslední chvíli, zpětně došlo.
Já vím, že toto, co právě píšu, není projevem vyzrálé a vyspělé duše.
Kdybych viděl do všech minulých zákoutí, kterými ti lidé od dětství prošli, kdybych si tak zvaně obul jejich životní boty, možná bych byl mnohem chápavější a smířlivější...
Ale já to prostě, v tuto chvíli a na své úrovni tak nemám...
Sledujeme kolem sebe naše nejrůznější, politická monstra, která nejenomže náš národ, až po jeho následující generace, ožebračila a okradla, ale systematicky, krok za krokem zaprodávají jeho samotnou existenci.
A kdyby se k tomu vytvořila jen trochu příhodnější situace, poženou naše mladé do krvavých, válečných jatek...
Jak jednou odejdou?
Jaký s nimi máme mít soucit?
Kdo s nimi bude soucítit v té jejich poslední chvíli?
Vezme je někdo do dlaní, jako já toho holoubka a popřeje jim šťastnou cestu...?
Bude někdo nad jejich odchodem tesknit?
Že to není podstatné?
Omyl!
Právě toto je z celého našeho života tím nejpodstatnějším!
Q.S.
Jak se to říká?: "Jak se cítíš v mých botách?"
To nikdo neví, pokud si je neobuje.
Ale je nutné si obouvat boty jiných, když mám ty vlastní?
Ostatně důležité je, kam člověka ty boty nesou...
A věru bych nechtěl bych být na konci cesty v botách oněch "monster".
Co zaseješ, to sklidíš!
Čím delší je čas mezi setbou a sklizní, tím větší "úroda"....
Pověděl bych ti o věcech
které mě osvobodily
Z bolesti, které jsem se podřídil
Ale Pán sám by se červenal
Nespočetné hody leží u mých nohou
Jedl jsem zakázané ovoce
Ale myslím, že by se ti rozproudila krev
Nedoufám teď v naprosté
Odpuštění hříchů, kterých se dopouštím
Ale dříve, než mě jakkoli odsoudíš
Zkus kráčet v mých botách
Zkus kráčet v mých botách
Budeš klopýtat v mých stopách
Držet se stejného směru, jak já
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Morálka by se na mě zamračila
Slušnost by se dívala shora...
Jsem obětí vlastního osudu
Ale nyní přísahám, můj soudce a porotci
Mé úmysly nemohly být čistější
Můj případ lze lehce pochopit
Nehledám čistější svědomí
Jen klid v duši po tom, čím jsem prošel
A dříve, než budeme mluvit o pokání
Zkus kráčet v mých botách
Zkus kráčet v mých botách
Budeš klopýtat v mých stopách
Držet se stejného směru, jak já
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Nedoufám teď v naprosté
Odpuštění hříchů, kterých se dopouštím
Ale dříve, než mě jakkoli odsoudíš
Zkus kráčet v mých botách
Zkus kráčet v mých botách
Budeš klopýtat v mých stopách
Držet se stejného směru, jak já
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Budeš klopýtat v mých stopách
Držet se stejného směru, jak já
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Zkus kráčet v mých botách
Zkusíš-li kráčet v mých botách
Zkus kráčet v mých botách