Spočinu sám v myšlenkách

V poledne holoubek vrká, sychravá je doba jarní,

uprostřed doliny lesní pokojně spočinu, sám jsem.

Na nebi obláčky lehké, přibyla dešťová prška,

V ťukotu padají kapky, kvečeru šumí svým hlasem.

Les všemi barvami hraje, před mýma očima vzkvétá,

omamná vůně se line, jakoby zápasí s časem.

Nadále jsem těžké mysli, však dávno pozbyl už slova,

Stojím na Zvonové hoře a šero západu plá sem.

Wang An–š: Básně od Zvonové hory, Argo 2026

L.K.