Stojíme před Satanovým vítězstvím
Jak čtenáři vědí, jsem zklamán americkými, evropskými, britskými, ruskými a íránskými analytiky zahraniční politiky, ať už působí uvnitř vlády, nebo mimo ni, a s největší pravděpodobností i těmi čínskými, kdybych o nich věděl více. Uvízli v falešných narativech, které John Helmer označuje jako "hopium".
Proti těmto falešným narativům stojíme já, John Helmer a Gilbert Doctorow – tři proti mnoha.
Váhám mluvit za nás tři, ale v podstatě jde o toto.
USA vyhrávají, protože Putin promarnil důvěru Washingtonu v odstrašující schopnosti Ruska tím, že dopustil, aby nízký konflikt trval 4,5 roku – dost dlouho na to, aby svět došel k závěru, že Putin není významným bojovníkem, jelikož své "červené čáry" nikdy nevymáhal.
Ruský konflikt s Ukrajinou, který mohl být snadno a rychle vyhrán, kdyby byl Putin připraven – což nebyl, místo toho hloupě důvěřoval Západu v rámci Minských dohod, se dramaticky rozšířil.
Válečná fronta již není vesnicí v Donbasu, ale zasahuje hluboko do ruského území.
Těžba a rafinace ropy byly narušeny.
Objevují se nedostatky a podle zpráv se Rusko snaží dovážet naftu a benzín.
Dvě dříve neutrální evropské země vstoupily do NATO a Lotyšsko s Finskem opustily svůj dlouhodobý postoj a oznámily ochotu hostit americké jaderné zbraně na svém území u ruských hranic.
Putin přitom nadále udržuje svou zahraniční politiku "důvěry v Trumpa".
Nic nenasvědčuje tomu, že by ruské vedení mělo jakékoli povědomí o tom, že se Rusko nachází v existenční válce.
Totéž platí pro Írán.
Íránské vedení bylo zmanipulováno k tomu, aby vedlo válku nikoli se svým nepřítelem – Izraelem – ale s Izraelovým zástupcem – Donaldem Trumpem.
Zatímco Američané a Íránci se navzájem ostřelují v hře "oko za oko", Izrael zůstává nedotčen.
Čím déle Írán hraje tuto bezmyšlenkovitou hru, tím více času mají izraelští Američané na to, aby zorganizovali porážku Íránu.
Rusko a Čína nechápou, že ačkoli je válka proti Íránu z pohledu Izraele válkou za Velký Izrael – "od Nilu po Pákistán", z pohledu Washingtonu je Írán pouhým odrazovým můstkem pro útoky na Rusko a Čínu.
Jakmile Írán padne, Washington může nasměrovat džihádisty do Ruské federace a může odříznout Čínu od ropy, tak jako to udělal prezident Franklin D. Roosevelt Japonsku ve 30. letech minulého století, čímž umožnil USA vstoupit do světové války, která FDRovi umožnila učinit z Washingtonu nejvyšší světovou mocnost.
Čína se mylně domnívá, že jde o Írán, ale Írán je pouhým odrazovým můstkem k vyvolání konfliktu s Čínou.
Musíme si připomenout doktrínu americké sionistické neokonzervativní školy o americké hegemonii, jak ji sepsal náměstek ministra zahraničí USA Paul Wolfowitz, která uvádí, že hlavním cílem americké zahraniční politiky je zabránit vzestupu jakékoli mocnosti, která by mohla omezovat americký unilateralismus.
Ani sionističtí neokonzervativci, ani žádný americký prezident se tohoto hegemonistického cíle nezřekli.
Trumpovu podporu izraelské expanze na Blízkém východě můžeme vnímat jako jeho odplatu židovským příznivcům.
Z pohledu amerického "Deep State" – nebo jakkoli chcete nazvat síly nezávislé na prezidentech a volbách – je však Írán pouhým krokem k porážce Ruska a Číny a k washingtonské hegemonii nad světem.
Pokud jsem jakýmkoli způsobem mylně spojil Helmera a Doctorowa s vysvětlením uvedeným v tomto článku, omlouvám se.
Nemám zájem hádat se s těmi, kdo jsou schopni nezávislého myšlení a jsou ochotni vystavit se, stejně jako já, mnoha útokům nedůvěry.
Vidím, jak se rýsují dvě obrovské války, z nichž nevzejdou žádní vítězové.
Zde je prezentace Helmerova názoru vytvořená umělou inteligencí:
https://johnhelmer.net/marshmallow-imperialism-john-mearsheimer-versus-john-helmer/
Ve svém analytickém pojednání z června 2026 předkládá John Helmer nekompromisní a "realistické" hodnocení globální geopolitické situace a tvrdí, že Spojené státy a jejich spojenci z NATO vedou permanentní válku, jejímž cílem je oslabit a zničit Rusko a Írán.
Helmerova teze se soustředí na myšlenku, že navzdory taktickým posunům či změnám ve vedení zůstávají základní "struktury kapitálu a ekonomických zájmů" Západu oddané strategii vyčerpávání.
Konflikt na Ukrajině: "Střelecká platforma" a selhání odstrašování
Ústředním pilířem Helmerovy analýzy je proměna Ukrajiny v "palebnou platformu bez lidí".
Tvrdí, že rychlý rozvoj války s využitím dronů učinil tradiční vojenské cíle – konkrétně ruské cíle "demilitarizace" a "denacifikace" – prakticky nedosažitelnými.
I když se ruské síly posouvají na západ a získávají kontrolu nad regiony jako Doněck, Luhansk, Záporoží a Cherson, zůstávají zranitelné vůči neustálým útokům dronů na jejich týl a ruské zázemí.
Helmer tvrdí, že ruská eskalace ztratila svou odstrašující sílu.
Jelikož je podle jeho názoru NATO "nacistické" a odhodlané k dlouhodobému konfliktu, nepodařilo se ruským leteckým úderům a útokům s hlubokým průnikem snížit objem výroby dronů ani přesnost úderů ze Západu.
Helmer navíc tvrdí, že jakákoli ruská eskalace namířená proti území NATO, jako jsou například omezené jaderné údery navrhované některými jestřáby, by byla kontraproduktivní, protože by vedla pouze k mobilizaci a konsolidaci západních vojenských zdrojů proti Rusku.
Odolnost amerického impéria v Evropě
V rozporu s rozšířenými názory o úpadku Ameriky Helmer tvrdí, že americké impérium v Evropě vítězí.
Navzdory ztrátě levné ruské energie a obrovským nákladům na militarizaci se USA podařilo donutit evropské státy, aby "nakupovaly americké zboží" a řídily se "základní strategií amerického impéria spočívající v zničení Ruska".
Poznamenává, že změny v evropském vedení – jako například nahrazení Keira Starmera Andrewem Burnhamem ve Velké Británii – neznamenají změnu politiky, jelikož tito lídři zůstávají stejně odhodláni vést trvalou válku proti Rusku a podporovat Izrael proti Íránu.
Podle Helmera jsou USA v Evropě nyní mocnější než kdykoli v nedávné minulosti, protože odpor evropských voličů oslabil a političtí představitelé byli odsunuti na vedlejší kolej směrnicemi z Washingtonu.
Vnitřní křehkost a vnitřní krize Ruska
Helmer poukazuje na rostoucí vnitřní zranitelnost Ruska, kterou Západ aktivně využívá.
Uvádí nárůst "psychologické nejistoty" mezi ruským obyvatelstvem v důsledku nočních útoků dronů a narušení infrastruktury.
Situaci ještě zhoršuje výrazný nedostatek benzínu a jeho přídělový systém v západním Rusku, což má dopad na vše od dodávek nákladními vozy až po sklizně.
Helmer tuto nestabilitu zásadně spojuje s rozpadnutím společenské smlouvy mezi prezidentem Putinem a ruským lidem.
Tvrdí, že Putinovo odmítnutí zpochybnit politiku vysokých úrokových sazeb guvernérky centrální banky Elviry Nabiullinové, spolu s vnímáním, že vláda zůstává příliš svázána s ruskou oligarchií, podkopává důvěru veřejnosti.
S blížícími se volbami v září 2026 Helmer naznačuje, že Kreml může čelit "ztrátě důvěry", kterou nelze snadno vyřešit vojenskými vítězstvími na Ukrajině, což by mohlo vést k zoufalým opatřením, jako je manipulace s hlasy nebo úplné odložení voleb.
Blízký východ: Rozdělení a likvidace odporu
Pokud jde o západní Asii, Helmer vnímá jednání mezi USA a Íránem v Dauhá spíše jako sérii krátkodobých ústupků než jako cestu k dlouhodobému urovnání.
Přístup USA k memorandu o porozumění (MOU) s Íránem charakterizuje jako ve své podstatě klamný a poukazuje na to, že osobnosti jako J.D. Vance a Donald Trump již naznačily svůj záměr porušit ducha dohody tím, že odmítají uvolnit zmrazená íránská aktiva.
Helmer vidí podobný vzorec v Libanonu, kde analyzuje memorandum o porozumění mezi Izraelem a Libanonem jako plán na "likvidaci Hizballáhu".
Strategickou situaci popisuje jako "vyčerpávací válku", v níž USA fakticky rozdělily Hormuzský průliv na americký a íránský koridor, podobně jako tomu bylo dříve v případě rozdělení Sýrie.
Podle Helmera zůstává cílem USA zničení jakékoli formy arabského či íránského odporu proti jejich [a izraelské] regionální hegemonii.
Zatímco Írán nadále vyjednává z pozice relativní vojenské síly, čelí značnému domácímu tlaku a americké administrativě, která se domnívá, že před vlastními volbami vyjednává z pozice síly.
Závěr
Analýza Johna Helmera, moje vlastní i Doctorowova vykreslují ponurý obraz globálního řádu charakterizovaného trvalou válkou na vyčerpání, která nahrává do karet USA a Izraeli.
Zpochybňujeme "bludný" optimismus ohledně porážky USA.
Místo toho vidíme, že americké impérium efektivně řídí své aliance a využívá technologické nástroje (jako jsou německé drony na Ukrajině), aby udrželo Rusko v nejistotě.
Pro Helmera není hlavní výzvou pro Rusko a Írán jen přežít izraelsko-západní vojenský útok, ale řešit vnitřní ekonomické a sociální rozpory, které má permanentní válka vedená USA za cíl ještě prohloubit.
Například v Rusku se ředitel centrální banky odmítá snížit úrokové sazby, dokud Putin neuzná Rusko jako americký protektorát.
Putinova stále se rozšiřující a nikdy nekončící válka je tedy záminkou proamerického ředitele ruské centrální banky k ochromení ruské ekonomiky.
Zde John Helmer vysvětluje ruskou válečnou doktrínu Putinovi, který o tom nechce ani slyšet:
Nemluvím jménem Helmera a Doctorowa.
To, co vidím – a doufám, že se mýlím, jsou dvě velké války, které obě plně vyčerpají Spojené státy, Rusko i Čínu.
Válka na Západě vyplyne z toho, že Západ bude díky Putinově zbabělé reakci na hrozby přesvědčen, že Putin raději odevzdá Rusko, než aby bojoval.
Na Východě povede neschopnost muslimského světa pochopit, že Amerika je pouze zástupným nepřítelem, zatímco tím skutečným je Izrael, k sebeklamu a porážce.
Jednota Washingtonu a Izraele ve světě je Satanovým vítězstvím.