Sudetoněmecký tyjátr v Brně

Mnoho slov většinou skrývá motivy, mnoho slov rozostřuje obraz, proto se dnes mnoho mluví, komentuje, analyzuje, proto je prázdné žvanění znamením doby. Proto budiž naše řeč srozumitelná a jasná a nepouštějme se do oblíbených historických diskuzí, kterým dnešní český človíček věnuje pramalou pozornost a konstantně projevuje mizernou znalost vlastních dějin a kořenů národní a státní identity. 

A není se čemu divit, jelikož je dlouhodobě cíleně vykořeňován a odnárodňován. 

To je fakt a realita v níž desítky let žijeme. 

Proto český člověk na povel mává cizími vlajkami, zatímco vlastní státní symboly považuje za projev extrémismu a nemoderního "hnědorudého" zpátečnictví. 

Takové je programování jeho mozku a nastavení jeho každodenní mediální pseudoreality. 

Mnozí chytráci /jako obvykle v neklidných časech společenských a geopolitických změn/ rychle pochopili, že s určitými vlajkami nejdále dojdou v kariéře, zajištění benefitů a uspokojování svého nenasytného ega.

Nejprve ale dva důležité pojmy, které je třeba znát, abychom chápali podstatu sudetoněmeckého sletu "na pozvání" do té doby neznámého a marginálního sdružení, kterému se najednou dostalo a dostává nebývalého ozvučení v politických strukturách a médiích. 

Jistě náhoda - podobně jako Magyarův problém s Benešovými dekrety, Pavlovy Spojené státy evropské a jeho zalíbení v rodu Lichtensteinů, kterému od Bílé Hory patřila půlka Moravy... 

Vždyť víte - evropské hodnoty, svoboda, demokracie, humanismus... /jak by řekl Lao-c': "čím víc se o něčem mluví, tím je toho méně..."/.

Subverze 

"Je úsilí o skryté či zjevné oslabení, rozvrácení nebo zpochybnění stávající moci, společenských norem, zákonů či kultury. Cílem je destabilizace systému, často využívající manipulaci, dezinformace nebo psychologické operace k vyvolání chaosu a změně paradigmatu. Synonyma zahrnují podvratnost, rozvratnost či rozkladnost." /ABC

Diverze  

"Je podvratná, záškodnická nebo sabotážní činnost, často utajená, zaměřená na zničení důležitých objektů, infrastruktury nebo narušení činnosti nepřítele. Může jít o vojenský manévr k odvedení pozornosti nebo ideologické rozvracení. Synonyma zahrnují slova záškodnictví, podvracení, rozvracení či sabotáž. 

Ideologická/politická diverze: Podvracení morálky, šíření propagandy nebo narušování vnitřního řádu státu" /Wiki

Oba pojmy jsou spojeny zejména s existencí Železné opony a ideologického boje mezi "východem a západem" po roce 1948 do roku 1989, kdy došlo k údajnému pádu Železné opony a náhlé instalace svobody, demokracie, kapitalismu a lidských práv na území východního bloku.

Od té doby byly spíš učebnicovým pojmem, než každodenním nástrojem běžného života obyvatel.

Ne, že by najednou přestaly existovat a nebyly uplatňovány, naopak byly plně implementovány do učebnic, politiky státu a institucí.

Tentokrát nikoli vůči nepřátelskému bloku /comeback nastal až válkou v Jugoslávii, arabským jarem a následnou migrační krizí, zavedením green dealu a s kyjevským majdanem/, ale vůči místně příslušnému obyvatelstvu jednotlivých zemí.

S rostoucí centralizací moci došlo také k dokonalejší synchronizaci těchto nástrojů "ideové práce" s nastupujícími generacemi, protože uskutečnění plánovaných změn není možné, pokud ještě žijí pamětníci událostí, které je třeba reinterpretovat tak, aby vyhovovaly rodícímu se statusu quo.

To obvykle zabere čas zhruba 20 let, kdy dojde ke generační obměně společnosti a do své role činovníků v institucích a volebních elektorátech nastoupí ti, kteří již znají z doslechu, je to pro ně vzdálená minulost a již prošli potřebnou převýchovou - naprogramováním pomocí jednosměrné tolerance, přijetí pocitu viny za vlastní existenci, odcizením vlastnímu duchovnímu, etnickému, kulturnímu a ekonomickému zázemí.

To je ten správný okamžik k dalšímu posunu v úrovni plánovaného schématu, kde jedna věc navazuje na jinou a jen architekti plánu /nutně ne jeho realizátoři/ vědí, jak spolu souvisí v širším měřítku. 

Tím měřítkem jsou obrysy nové reality, nové transformace globálních poměrů, které u cílové skupiny konzumentů informací /obyvatelstvo/ mají budit zdání nahodilosti, neodvratnosti, reakce na "nově vzniklé situace".

Součástí subverze i diverze současnosti je, že cílová skupina je programována a vychovávána k tomu, aby jakoukoli informaci, která zpochybňuje přijaté narativy o "pouhé reakci na nutné změny", o nepřátelských silách hatících jinak "skvělý ekonomický vývoj" a která odhaluje  běžné pracovní know how "vytvoř problém a nabídni předem připravené řešení", považovala za dezinformaci a součást hybridní války.

Tím je vytěsněna z veřejného prostoru, je terčem posměchu /kdo by věřil konspiracím, nebo ještě lépe - to je práce pro vnějšího nepřítele a v jeho zájmu/, případně se stává terčem represivních složek - přímých i nepřímých.

Proto například profesionálně řízená migrace a vytvoření institucí se stálým finančním zajištěním, které umožňují její masivní realizaci jsou jen pouhou reakcí na humanitární krizi a zmínky o ředění národů a jejich přeměna ve světoobčany je dezinformací a šířením nenávisti...

Přičemž řídící orgány a instituce se nijak netají tím, že jejich cílem je likvidace národních států a vznik nadnárodních celků, kde bude probíhat trvalá migrace a obyvatelstvo zemí již nebude rozhodovat prakticky o ničem podstatném, co se na území jeho domova bude dít.

O tom bude rozhodovat anonymní správní centrum nově vzniklého "superstátu".

Je jisté, že tento integrační a transformační proces bude potřebovat dostatečnou vnitřní sílu.

To jsou stávající centrální země, kterým musí tato integrace přinejmenším v počátcích přinášet výhody.

Pokud by tomu tak nebylo, celý proces by selhal již na počátku a nebylo by ho možné realizovat.

K tomu ostatně sloužil celý přijímací mechanismus nově přijímaných států, kterým bylo slibováno, že se stanou rovnoprávnými členy prosperujícího společenství, pokud se zbaví vlastní soběstačnosti a otevřou své trhy pro dovoz zboží, umožní vstup nadnárodních korporací na své území, přijmou půjčky k "restrukturalizaci" a zavedou mechanismy kontroly a dohledu na vlastní bezpečnost, vzdělávání a zahraniční politiku.

To byl krok jedna, který je uvrhl do dluhu a závislosti a potlačil možnosti jak se bránit a vymknout dalším krokům.

Ty přišly s Lisabonskou smlouvou a pokračují se zrychlujícím tempem až do dnešních dnů.

Nyní přichází čas pro další posuny a další "test odolnosti" vůči dezintegraci byl naplánován již za minulé vlády sudetoněmeckým srazem v moravské metropoli Brně, nedaleko lichtensteinského léna...

Jistě náhoda, stejně jako schůzky bývalého předsedy vlády s členy habsburského rodu a sudetoněmeckým vůdcem Berndtem Posseltem počátkem 90.let také v Brně...

Magyarův útok na Dekrety prezidenta Beneše, sraz landsmanů v Brně a lobování "prezidenta" za Spojené státy evropské jsou jistě jen čirou náhodou v časové ose a jistě se nijak nepočítá s dalšími kroky, které budou následovat ihned poté, co bude po úspěšném "lidovém a kulturním" srazu v Brně následovat další frontální útok na dekrety ze strany evropských institucí... 

Scénář je nápadně podobný s průběhem tzv. církevních restitucí, od mravní omluvy, nápravy křivd a popírání majetkových motivů až k "náhlému" přijetí tzv. restitučního zákona, kde nikoli ten, kdo nárokuje, ale ten vůči komu je nárokováno musel prokazovat důkazní materiál, čímž se z nápravy křivd najednou stal obrovský finanční transfer, který daleko překročil rámec jak roku 1948, tak prakticky i roku 1918.

Totéž lze očekávat po sudetoněmeckém tyjátru pro zpracovávané obyvatelstvo soustavně a pravidelně oklešťovaného státu nyní nazývaného Česko.

Brněnský spektákl je pouhým startem, po němž se uvede do chodu silný tlak, který povede k dalším faktickým ztrátám.

Bude veden silami ze zahraničí, bude odůvodňován a realizován vnitřním nepřítelem, budou u toho stejné strany a mnohdy i stejní lidé jako u restitučního zákona a za mnohem nepříznivějších mezinárodních i domácích okolností.

To, že je landsmanschaft nějakou kulturní organizací toužící po usmíření je nebezpečná iluze a lidově řečeno bluf, který má otupit odpor a umožnit další institucionální průnik.

Tzv. Sudety jsou pangermánský pojem uměle vytvořený, nemající nic společného se státoprávním uspořádáním českých zemí, takto označované území bylo vždy součástí zemí Koruny české, Němci zde žijící byli vždy pouze poddanými českých králů, nikdy nedocházelo k jejich pronásledování ze strany Čechů, Moravanů a Slezanů a to ani po vzniku samostatné Republiky Československé po roce 1918, těšili se nadprůměrné kulturní a jazykové autonomii.

V roce 1938 se v drtivé většině stali nástrojem agresivní a expanzivní politiky Velkoněmecké říše směrem na východ, aktivně se podíleli na rozvracení státu, útokům na státní orgány, vraždách státních úředníků a členů bezpečnostních složek.

V drtivé většině přijali říšské občanství, čímž se naplnilo jejich přání vlasti v Říši, což potvrdili i předáci jejich sudetoněmecké strany v čele s Konrádem Henleinem.

Tuto stranu ve volbách ve 30.letech aktivně podporovali.

Jako říšští občané se stali součástí wehrmachtu, mnoho z nich členy gestapa a zejména v Brně se aktivně podíleli na mučení a vraždách českých vlastenců.

Jejich odsun proběhl v souladu s mezinárodním právem a právním ručením vítězných velmocí v rámci poválečného uspořádání a to v mnohem větší míře například u našich sousedů v Polsku, kde došlo i k posunům hranic.

Němečtí antifašisté odsunuti nebyli a stali se po roce 1945 součástí Československé republiky.

Ne, o gesta usmíření tady opravdu nejde, ta už dávno proběhla na mezistátní úrovni.

Tohle je provokace, snaha o narušení statu quo a součást dezintegračních plánů na vyšších úrovních nadnárodních institucí.

Ano, počínání některých domácích aktérů je faktickým aktem vlastizrady.

Je hanebné, ostudné a odsouzeníhodné.

Byli jste varováni...

To je vše....

Q.S.