Tygr

Tygře, tygře, plameni,
v noci lesa vznícený!
Kdo nesmrtelnou rukou svou
stvořil tvou ladnost děsivou?
V jakých výškách, závratích,
křesán oheň očí tvých?
Čí peruť tě vznesla v let,
čí dlaň tvůj žár zmrazí v led?
Které paže božský cit
uměl tepny rozechvít
a když úder srdce zpil
z jakých zřídel nabral sil?
Jaký řetěz, kladiva,
jaká pec v žár zardívá,
mozek tvůj, jak perných ran
hrůzný spár byl ukován?
Kopí hvězd když zatnou hrot
a nebe pláče proudy vod
zda s úsměvem naň pohlédne?
stvořil i beránka, i mne?
Tygře, tygře, plameni,
v noci lesa vznícený,
kdo nesmrtelnou rukou svou
hnětl tvou ladnost děsivou?
William Blake