V posledních letech je krajně nebezpečné připomínat ignorantům jejich včerejší názory a postoje, na které už "zapomněli"
Zdál se mi sen, že k výročí srpnové okupace roku 1968 řečnil u budovy rozhlasu prezident Pavel, aby připomněl všechny své zásluhy v odboji proti sovětským okupačním vojskům. Dav nadšených Pražanů jej poté za bouřlivých ovací a výkřiků "Sláva!" a "Ať žije!" vyzdvihl nad své hlavy a dal mu regulérního 'hobla'. Opravdu to byl jenom sen? Vlastně ani nevím. Poslední dobou bývají podobné fantasmagorie až příliš živé. Jako bychom se propadli do nějaké paralelní reality, připomínající těžkou noční můru. Doba nástupu umělé inteligence se evidentně začíná prolínat s paralýzou lidského myšlení, vedoucí až k naprosté demenci.
V posledních letech je krajně nebezpečné připomínat ignorantům jejich včerejší názory a postoje, na které už "zapomněli", nebo jim předhazovat křivdy, jež způsobili druhým a nechtějí si je připustit.
Ať se týkají čehokoliv.
Pokud člověk neztratil paměť, je v dnešní společnosti doslova v obklíčení agresivních dementů, schopných zapřít sami sebe i vlastní rodinu.
Každý den jsme svědky nevídaných scén za hranou absurdity a fantasmagorie, během nichž si musíte protírat oči, abyste se ujistili, že nespíte.
A je úplně jedno, zda politiku a média sledujete či ignorujete, neboť ani v běžném životě neuplyne chvíle, abyste kohosi nevydráždili k nepříčetnosti jen tím, že mu připomenete jeho vlastní chování před pár lety.
Vím, že mnozí už mají plné zuby komentářů k aktuální politice, omílajících dokola to samé, ale kdy jindy máte příležitost dostat se do jiné dimenze než během sledování televizního zpravodajství?
Televizní přenos pietního shromáždění k výročí srpna 1968 je zážitek, který vás do podobné alternativní reality okamžitě přenese.
Ve chvíli, kdy Okamura se Schillerovou připomínali památku obětí okupace a těch, kteří se postavili následné normalizaci, byli zasypáni vulgaritami a pískotem, jak se sluší na kultivované pražské obecenstvo při pietním aktu.
Kdyby ti samí řečníci v tu chvíli připomínali památku lidických obětí, řvalo by asi stejně.
O chvíli dříve stejný dav aplaudoval člověku, jenž vojenskou okupaci v době svého pubertálního mládí (27 let) popsal jako "návštěvu přátel ze Sovětského svazu", čímž hravě překonal zprofanovaný termín "bratrská pomoc".
Vasil Biľak musel zblednout závistí.
Když si rozvědčíkův veřejně známý výrok zadáte do umělé inteligence na gůglu, odpoví vám, že Petr Pavel nikdy okupaci neschvaloval a svou "mladickou naivitu" (vstup do KSČ) si prý odpracoval.
Potlesk na otevřené scéně od lobotomizovaného občanstva mu tedy právem patří.
S umělou inteligencí k totálnímu zapomnění a ryzí debilitě.
V té souvislosti mně pobavil transparent nad hlavami přítomných, kde byl na papírovém sovětském tanku spolu s Babišem, Macinkou a Okamurou zobrazen také dnešní ministr kultury Klempíř.
Tomu nestačilo ani 36 let působení v českém hudebním i reklamním průmyslu, aby si své lapsy z minulosti v očích pražské galerky "odpracoval".
Působení v mainstreamové kapele J. A. R., v níž se od roku 1990 vystřídala snad kompletní česká hudební scéna, koncerty pro Karla Schwarzenberga i pro Milion chvilek, reklamní kampaně pro ODS a Piráty - všecko málo.
V mediálních archivech najdete rozhovory z nedávné minulosti, v nichž kolegové z branže označují Klempíře za skvělého parťáka a geniálního textaře (viz rozhovor Romana Holého z roku 2011:
"Oto Klempíře velmi obdivuji a mnoho jeho textů se mě osobně dotýká. Nedělej děti – nebudeš mít strach, to miluju.")
Ještě v roce 2023 Klempíř ve svém podcastu zpovídal tehdejší kancléřku prezidenta Pavla Vohralíkovou ve velmi vlídně vedeném rozhovoru, v němž se nevkusně otírali o Zemanovo zdraví (kdo má trpělivost a silný žaludek, celý podcast je zde).
Ani v té době ještě nikdo Klempíře neodsuzoval za to, že leze do zadku politikům.
Dnes není Klempíř pro své bývalé kamarády nic menšího než estébácká špína, tajtrlík, padouch, dobytek.
Je radost mít takové "přátele", kteří vás jeden den líbají po tváři a vynášejí do nebes, ale zítra jste pro ně zrádce a kolaborant.
Zkuste se jich zeptat, proč jim Klempířovo chování nevadilo celých 30-40 let.
Ze vzteklých reakcí pochopíte, jaký význam mají pro naši kulturní "elitu" hodnoty jako přátelství, zásadovost, tolerance nebo slušnost, které tak ráda hlásá.
Když na záznamu zmíněného shromáždění na památku okupace ze srpna 1968 posloucháte, jak předseda Senátu drmolí v souvislosti s tehdejší normalizací fráze o svobodné společnosti, která se prý pozná podle nezávislých médií a života beze strachu z toho, že přijdou sankce, veřejné nálepkování, profesní postihy nebo osobní útoky, musíte se ptát, o čem ten chlap vlastně mluví?
Snad ne o učitelce Martině Bednářové, která byla udána vlastními žáky, vláčena po soudech a nakonec odsouzena za svůj názor?
Snad ne o disidentovi Pavlu Křivkovi, odsouzenému za nošení trika (!) s nápisem 'Z'?
Období Husákovy normalizace nám trochu začíná splývat.
Asi je zbytečné ptát se Pepka Vystrčila, zda si všiml, kolik lidí trpělo osobními útoky, nálepkováním, sankcemi a profesními postihy za doby covidového teroru, že?
V paralelní realitě vysoké politiky se jej covidové totalitní praktiky určitě nedotýkaly tolik jako skutečně svobodných, obyčejných občanů, kteří v brutálních restrikcích a ve vnucovaném očkování cítili zradu.
Od jisté doby mohou mocní a jimi kontrolovaná média žvanit naprosté nesmysly, aniž by v tom otupělé masy viděly jakýkoli rozpor.
Bývalý bolševik je ryzí demokrat, kolaborant s okupanty je hrdina, vakcíny nás od osvobodí od covidu, rakovina ve dvaceti letech je zcela běžná.
Byla to právě doba covidismu, kdy se z lidstva podařilo v masovém měřítku udělat lehce ovladatelné loutky a nechat je skákat tak, jak druzí písknou.
Byli jsme očitými svědky, jak je většinová populace snadno manipulovatelná a dokáže z "normálu" vmžiku propadnout hodně hluboko.
Ještě před pár lety jsme prožívali zvláštní období, kdy ke konverzaci nebylo jiné téma než zázračné vakcíny a vymýšlení trestů pro ty, kdo se jim nepodvolí.
Byli jsme 24 hodin denně přesvědčováni, že vakcíny jsou spása a kdo si je nedá píchnout, nepřežije, bude zostuzen nebo aspoň vyhozen ze zaměstnání.
Probíhaly doslova vakcinační maratony, kdekdo se veřejně chlubil, kolikátou dávku si právě šlehl.
Ti samí dnes, opět veřejně, hořekují nad tím, že u nich "nečekaně" propukly agresivní choroby všeho druhu.
Pokud nadhodíte souvislost, která se přímo nabízí, vrhnou se na vás, jaká jste odporná hyena a zneužíváte neštěstí druhého.
Proč se nyní tváří pohoršeně ten, komu se připomene, na co byl ještě včera pyšný?
Je to pro mnohé sakra nepříjemný pocit, že se před pár lety zachovali jako idioti a dnes si nesou následky.
Ale odůvodnit i omluvit se dnes dá cokoliv, ignorance a stupidita už však dosahuje takových rozměrů, že zcela zmizely hranice mezi možným a nemožným.
Když už realita bije do očí a nejde ji zapřít, je třeba odvést pozornost jinam.
Jak si covidová úderka omluví, že nahnala lidi do pořádného průseru?
Nárůst rakoviny i jiných "vedlejších účinků" sice ani mainstream nemůže popřít, ale nechtějte po nikom, aby přiznal chybu.
Čím si "raketový nástup rakoviny" (jak hlásá titulek článku v dezinformačním Deníku) vysvětluje stará vakcinační skvadra, známá z dob covidu?
Čtěte pozorně:
Ženy tvoří dle některých odhadů až dvě třetiny nekuřáků s plicním nádorem. Podle předsedy České pneumologické a ftizeologické společnosti to může být způsobeno tím, že více vaří, smaží, fritují a také více uklízejí. "Ženy zkrátka více pracují se škodlivinami. Víc vaří, víc vdechují výpary ze smažení, z topení v kamnech, víc pracují s chemikáliemi při úklidu, více víří částečky prachu," vylíčil profesor Koblížek.
Zdroj: Rakovina plic u nekuřáků a žen raketově roste. Spouštěčům se často nejde vyhnout, Deník.cz
Vězte, že raketový nárůst rakoviny v posledních letech je způsobem přílišným uklízením a vařením.
Z přemíry gruntování můžete dostat rakovinu, jen to švihne!
Ženy se během covidu doma očividně nudily, a proto začaly více šmejdit pod koberci a skříněmi a vířit prach.
Jestliže před covidem nebraly úklid příliš vážně, o to usilovněji se do něj pustily zrovna v době pandemie.
Jelikož jsou nepoučitelné, svým dětem a celé rodině denně vařily, dokonce i čaj si ohřívaly.
Ať se pak nediví, kolika civilizačními chorobami dnes trpí navzdory nezměrnému úsilí farmaceutických firem a vakcinačních expertů o lidské zdraví.
Všimněte si, že v celém článku z citované konference nejen že ani jednou v souvislosti s příčinami nárůstu rakoviny nezazní slovo očkování, ale ani - covid. :)
Že by virus, který dva roky řádil na celém světě jako černá ruka a zabíjel ve velkém, neměl sebemenší vliv na explozi nejrozšířenější civilizační choroby?
Nebo šlo jen o mediální hype, který zkrátka v únoru 2022 odezněl a není už jej vhodné vzpomínat?
Jestli toto není alternativní realita, tak co už potom...?
Kdo zná jiné věrohodné příběhy ze života, ať se hlásí v redakci Deníku.
Berou je ve velkém, a dobře platí.
Q.S.
Hlavně neuklízet a nevařit!
A radostně k inkluzivním zítřkům a tomu všemu....