Z preambule mírového návrhu českého krále Jiřího z Poděbrad
"Ó zlatá země!
Ó křesťanství, ozdobo zemí, jak tak zmizela všechna tvá sláva, jak jsi tak pozbylo nejskvělejšího lesku!
Kde je onen zápal tvých lidí!
Kde úcta, kterou ti prokazovaly všechny národy, kde královská vznešenost, kde sláva?
Co ti byla platná tak četná vítězství, když jsi tak záhy mělo býti vedeno v triumfálním průvodu?
Co je platné, že jsi odolalo síle pohanských vůdců, když nyní nejsi schopno odrážeti útoky sousedů?
Ó, běda osude!
Běda království, jak rychle upadají vlády!
Není ovšem snadné nahlédnutí, jaká je příčina takové změny a zkázy, poněvadž skryty jsou záměry boží.
Pole jsou stále tak úrodná jako bývala kdysi, stejně plodná jsou stáda, vinice jsou výnosné, zisky plynou z rýžovišť zlata i stříbrných dolů, lidí jsou rozumní, přičinliví, udatní, mnohých věcí znalých, vzdělanost je v rozkvětu jako dosud nikdy.
Co je to tedy, co křesťanství tak ponížilo, že z výše přečetných sto sedmnácti království jich zůstalo v lůně křesťanstva jen šestnáct?
Jsou to snad četné hříchy, které chce Bůh ztrestati, tak jak čteme ve Starém zákoně, že se leckdy stalo?
Zdá se nám proto, že je třeba pečlivě uvážiti, aby bylo napraveno, je-li co pochybené, a aby byla zbožnými skutky velebnosti boží obměkčena, ježto je zřejmě rozhněvána nějakou nepravostí.
Protože však víme, že Bůh spravedlivě a milosrdně jedná s těmi, jichž nepravosti na tomto světě trestá, a že sám pokládá lidstvo za syny, a miluje je, napravuje a kárá a mnohými protivenstvími k dílu ctnosti přivádí, proto obracejíce svou víru k Pánu, o jehož věc nám jde, máme za to, že nemůžeme vykonati nic zbožnějšího v naší bezúhonnosti, nic přiměřenějšího naší poctivosti a nic slavnějšího k naší chvále, než přičiniti se, aby mezi křesťany nastolen byl opravdový, spravedlivý a trvalý mír, jednota a láska, a aby víra Kristova byla bráněna proti litému Turku.
K tomu totiž jsou nám svěřena království a knížecí, aby vší nám možnou starostlivostí
a péčí slaven byl mír, postavení křesťanstva udržováno, války proti nevěřícím šťastně
vybojovány a hranice křesťanstva chráněny a rozšiřovány, a o tyto věci musí všichni lidé,
všechny národy a všichni králové a knížata s myslí radostnou a ochotnou usilovat.
Protože, říkáme-li si křesťané, musíme se starati o to, aby křesťanské náboženství bylo chráněno; a nechceme-li býti proti Kristu, jsme povinni za jeho víru bojovati a s ním státi. Vždyť Duch svatý zatracuje ty, kteří spolu s ním nebojují, kteří se nepříteli nezprotiví, kteří se nepostaví jako zeď před dům Izraele.
A nikoho nesmí odvésti od služby Bohu a sladkosti vlasti, ani přenádherné paláce ani přemíra bohatství.
A je přece nutno sloužiti tomu, který se pro nás nezalekl podstoupiti smrt na kříži, který dá jako odměnu každému věřícímu nebeskou vlast, kdež je pravá vlast, nesmírné přebytky, bohatství nesrovnatelné a život věčný."
"Smlouva o nastolení míru v celém křesťanství" (Tractatus pacis toti christianitati fiendae), z preambule mírového návrhu českého krále Jiřího z Poděbrad
Z publikace Všeobecné mírové organizace podle návrhu českého krále Jiřího z Poděbrad z let
1462/1464, Praha 1964.
*************************************************************************
Slova z preambule mírového návrhu českého krále Jiřího z Poděbrad, v níž se hovoří o motivech jeho vzniku, k nám promlouvají i přes propast věků.
Byla napsána a předložena předním evropským panovníkům před 562 lety.
Jako by ale bolestně nastavovala zrcadlo přímo nám…
Příčinu úpadku tehdejšího křesťanského světa neviděl král Jiří v materiálním nedostatku či v nevzdělanosti národa.
Spatřoval ji ve stavu ducha.
V neochotě bránit Pravdu, postavit se na její obranu.
V duchovním a morálním rozvratu, ve vnitřních válkách, v absenci jednoty.
Viděl úrodná pole, plodná stáda, rozkvět vzdělanosti, a přesto si uvědomoval, že křesťanský svět stojí před zkázou…
Nebudou-li lidé žít Pravdu.
Nebudou-li ji ochotni bránit.
Protože "říkáme-li si křesťané, musíme se starati o to, aby křesťanské náboženství bylo chráněno; a nechceme-li býti proti Kristu, jsme povinni za jeho víru bojovati a s ním státi."
Český panovník se pokusil nastolit cestu míru.
Král Jiří nebyl snílek, jeho mírový plán nebyl utopickou myšlenkou či nereálným nápadem.
Český král byl odvážným a energickým panovníkem, tvrdým feudálním bojovníkem, který dokázal přesně pojmenovat příčiny úpadku tehdejšího křesťanského světa, a který viděl daleko dopředu.
V roce 1930 německý právní historik Wilhelm Weizsäcker nazval mírový projekt Jiřího z Poděbrad "politickým šachovým tahem neuvěřitelné odvahy"…
Tehdejší mocní se však více než zániku křesťanského světa báli ztráty kontroly nad ním.
Vnímali mírový návrh krále Jiřího jako ohrožení svých mocenských pozic.
Proto jej nepřijali.
Papež Pius II. (Enea Silvio Piccolomini) označil krále Jiřího z Poděbrad za "největší hrozbu pro víru", dostal nálepku "kacířský král".
A dnes?
Je podobnost "čistě náhodná"?
Anebo jde o stejný vzorec… stejný opakující se mechanismus?
A cesta k záchraně?
Stejně jako tenkrát – vede skrze naši odvahu nepodlehnout lži…odložit strach.
Vzkřísit v sobě Pravdu.
Onen "zápal tvých lidí"…
L.K.